Ve Frýdecko-Místecké části Lískovec stojí poblíž vlakového nádraží památník pěti oběšeným mužům.

Podle historického dokumentu došlo k této smutné události následovně: v době nacistické okupace prováděly české partyzánské skupiny sérii sabotáží v průmyslových závodech, včetně válcoven v Karlově huti. V našem regionu operovala partyzánská skupina pod názvem Lvice.

V noci z 31. srpna na 1. září 1943 vyhodila tato skupina v Lískovci železniční koleje, a tím poškodila i vlakovou soupravu.

Protože gestapo nevypátralo, kdo byl tímto záškodníkem, dovezlo z brněnské věznice pět nevinných lidí a před přihlížejícími je 3. září na připravené šibenici pověsilo. Byli to Zdeněk Žaček z Fryčovic, Bohumil Janáček z Brušperka, Jan Ermis ze Sklenova, Josef Lichnovský z Vlčovic a Josef Drozd z Bordovic. 

Památník životické tragédie je věnován obětem nacistické zvůle

Památník byl vybudován k uctění obětí nacistické likvidační akce, která proběhla 6. srpna 1944. Jako odplata za jednání partyzánů a zabití tří příslušníků gestapa bylo zastřeleno nacistickým komandem 36 mužů ze Životic a okolních obcí.

Památník životické tragédie je věnován obětem nacistické likvidační akce, která proběhla 6. srpna 1944.Památník životické tragédie je věnován obětem nacistické likvidační akce, která proběhla 6. srpna 1944.Zdroj: null

Památník je zároveň věnován všem obětem okupace a připomíná také historii odboje Těšínska v letech 1938 až 1945. Po skončení druhé světové války byla těla obětí životické tragédie exhumována a dne 24. června 1945 převezena do Životic k pohřbení do společné hrobky.

Dne 25. září 1949 byl na tomto místě slavnostně odhalen památník z autorské dílny akademického sochaře a malíře Františka Šwidera z Karviné. V letech 1982 až 1984 došlo u památníku k výstavbě nové budovy podle projektu architekta V. Niemczyka.

Byla zde umístěna stálá muzejní expozice s názvem Okupace a odboj na Těšínsku v letech 1938 až 1945. Každoročně začátkem srpna se u Památníku životické tragédie koná pietní shromáždění. Je to i vzpomínka, která připomíná hrůzy válek jako varování pro budoucí generace.

V Opavě se popravovalo na „Tyršáku"

Dnes jde o zrekonstruovaný stadion, který výhradně slouží sportu, během druhé světové války zde ovšem umírali lidé. Řeč je o Tyršově stadionu v Opavě.

Na zavražděné mimochodem upomíná pamětní deska, která zde byla odhalena před dvěma lety. Jaroslav Burda, jenž měl na vzniku desky velký podíl, se snažil vypátrat důkazy potvrzující, že „Tyršák" k popravám skutečně sloužil.

Zásadní jsou v tomto ohledu především svědectví pamětníků. Jedenadevadesátiletá pamětnice si kupříkladu vzpomněla na zastřelení tří mladíků, které na Tyršův stadion přivezlo pět vojáků. Trojice mužů byla postavena ke kůlům a popravena.

V době odhalení desky byla žena jediným žijícím svědkem tohoto hrůzného činu. Získat podrobnosti prostřednictvím oficiálních záznamů je podle opavského historika Karla Müllera takřka nemožné. Archiv místního gestapa byl totiž zničen a ani v kronice města či jiném dokumentu se nedochovaly žádné zmínky o popravách.

„Je známo, že Němci za války právě stadiony hojně využívali k popravám. Tohle mohl být stejný případ," připustil Karel Müller.

Němci popravili i své spolubojovníky

Nejen příslušníky jiných národů popravovali Němci za druhé světové války. Bývalý předseda národního výboru v Novém Jičíně sepsal a v roce 1960 vydal ve třech dílech Vlastivědy Ostravského kraje na pokračování otřesný případ, kdy Němci povraždili své vlastní vojáky.

A to jen proto, že ti už považovali jakýkoliv boj za zbytečný, neboť Německo prohrávalo na všech frontách. Antonín Pavlín nalezl svědka, jistého Martina Brňovjáka, který koncem války pomáhal hlavnímu hrobníkovi na novojičínském hřbitově.

Kousek za hřbitovem stála stará pískovna, kde Němci měli střelnici. Právě tam přivážela auta malé skupinky mladých německých vojáků. Pak už bylo slyšet jen křik, volání „Mámo", prosby a výstřely.

Z pískovny pak Němci převáželi těla v neohoblovaných rakvích zadní bránou přímo na hřbitov. Ke konci války už těla jen ukládali do pytlů s cementem.

První čtveřice byla podle data úmrtí, která autor později nalezl ve spisu na radnici, zastřelena 9. února 1945, poslední čtyři muže Němci popravili podle data úmrtí 4. května 1945. Antonín Pavlín našel takto popravených 46 mužů. 

Vilém Vlk, Josef Pintér, zpravodajové Deníku