OBRAZEM: Premiéra Noci na Hukvaldech aneb hrad jak ho neznáte

Obvykle se hukvaldský hrad v létě zavírá s úderem šesté hodiny. Ale ve čtvrtek tomu tak nebylo. Strávit Noc na Hukvaldech se rozhodlo dvacet sedm zvědavých návštěvníků, kteří chtěli poznat kouzlo hradu i po setmění nebo sledovat krásný západ slunce z hradní věže. Tato možnost se bude opakovat ještě jednou, a to ve druhé polovině srpna.

Ačkoli celý den pršelo a zdálo se, že ani večer nepřestane, opak byl pravdou, a dokonce vysvitlo i slunce. Kolem půl sedmé se všichni začali scházet na prvním nádvoří. „Přišla jsem s taťkou a mými dvěma kamarádkami Eliškou a Ingrid,“ řekla Deníku Anežka Vlčková. Nepřijeli z daleka, protože bydlí přímo pod hradem. „Moc se těšíme na večer, až budeme zpívat,“ dodala zvesela kamarádka Eliška.

Hukvaldská pekárna uspěla v soutěži Regionální potravina

Mezitím, než se rozhořel táborák, vyzvala jedna z průvodkyň k vybrání místa na spaní, dokud ještě bylo dost světla. V první části hradu nad podiem si své spacáky rozložili Hynek N. se synem. Chtěli si tak zajistit bezkonkurenční výhled na východ slunce. „Mám rád noční prohlídky. Už jsem měl tu příležitost na některých hradech přespat, protože jsem tam měl brigády a moc se mi to líbilo,“ vysvětlil Hynek, který na Hukvaldy přijel z Havířova.

U ohně byly nachystány špekáčky, které si každý mohl opéct. Večeři paní v červené bundě zachránil duchapřítomný tatínek, jenž polil hořící prut pivem, aby ho uhasil. Po jídle se všichni vydali na prohlídku hradu. To už slunce zapadalo a lidé se mohli na nebe dívat z různých vyhlídek, které hrad nabízí.

Beskydská Technotrasa vede i Mekkou světové litiny. Ve Frýdlantu nad Ostravicí

Průvodkyně vyprávěly příběhy snoubící se s historií hradu, ale i strašidelné pověsti. Jeden preclíkář nechtěl dát svoji dceru hradnímu pánu. Pán neposlušného preclíkáře za trest zazdil. Jeho ruce dodnes vystupují z hradní zdi a snaží se chytnout kolemjdoucích. „Být vámi, tak k ní nestojím zády,“ varovala návštěvníky průvodkyně Veronika.

Po prohlídce se všichni vrátili zpět k ohni, kde se sedělo, smálo a zpívalo. Postupně si každý zalezl do svého spacáku a ráno po probuzení mohl pozorovat vycházející slunce.

Tereza Liczmanová