Kliknutím zvětšíteO tom, že nedaleko opavské Psychiatrické nemocnice vzniká kukuřičný labyrint, vás naše redakce informovala počátkem června. A už tehdy jsme měli jasno, že do něj musíme zabloudit také. Počkali jsme pár týdnů, až budou rostliny jaksepatří vysoké, a s velkými očekáváními jsme se sem vypravili v pondělí.
Bludiště se nachází kousek za bývalou točnou trolejbusů, směrem na svatou Annu. Auta i kola mohou lidé nechat zaparkovány přímo u něj.
Když se s kolegou přezouváme do pevné obuvi, doléhají k nám z asi dvoumetrové kukuřice hlasy, což nás přivádí na myšlenku, že v ní asi nebudeme sami. To už nás ale vítá teamleader opavského labyrintu Lucie Grodová.
„Průměrně zde zavítá asi stovka lidí denně. O víkendech dvě stě až dvě stě padesát. Je to určitě více, než jsme očekávali,“ přibližuje Lucie Grodová vytíženost bludiště, většího než fotbalové hřiště. „Uličky v labyrintu jsou dlouhé přibližně tři a půl kilometru, ale někteří návštěvníci konstatovali, že nachodili i více,“ pokračuje.
Což náš přivádí na jasnou otázku. Už se tady někdo doopravdy ztratil? „Prozatím se k tomu ještě nikdo nepřiznal,“ poznamenala se smíchem Lucie Grodová, načež od ní obdržíme kartičku, do které budeme postupně vyplňovat písmena. Jaká to budou, se dozvíme z celkem osmi cedulí, které jsou v bludišti rozmístěny. Písmena nám pak dají dohromady tajenku.
Kukuřicí totiž nemusíte „jen tak bloudit“, ale můžete se i pobavit nebo se dozvědět zajímavosti o Opavsku. To nebude nic těžkého, myslíme si, když pevným krokem vstupujeme mezi lány kukuřice. A skutečně. První tři cedule nacházíme poměrně snadno. Pak ovšem přichází mírný pocit beznaděje, když se rozdělujeme v domnění, že se jen podíváme za roh a zase se sejdeme.
Tyto chvilkové ztráty nás potkají hned několikrát. „To přece není možné. Vrátíme se zpátky na tu horní cestičku a půjdeme tou druhou uličkou, ne tou, kterou jsme šli teď,“ rozmýšlíme.
Jako orientační bod slouží nám i dalším bloudícím červená vlajka, umístěná na stožáru na začátku labyrintu. „Kdyby tam nebyla, jsme asi v háji,“ napadá nás několikrát. To nám zbývají ještě dvě cedule. Je pravdou, že k odhalení té předposlední dochází ne úplně čestně, když k ní přicházíme neoficiální cestou skrze kukuřici. Dle ušlapané hlíny ale nejspíše nebudeme sami, kdo se k tomuto kroku odhodlal.
Bádání po poslední iniciále se stává takřka hledáním jehly v kupce sena, respektive v poli kukuřice. Ačkoli se snažíme sebevíce, nakonec rezignovaně sklápíme hlavy, chybějící písmenko si domýšlíme a přibližně po pětačtyřiceti minutách labyrint opouštíme.
„Tajenku máte správně,“ sděluje nám Lucie Grodová a dodává: „Nejrychlejší návštěvníci proběhli bludištěm asi za patnáct minut, rodinám s dětmi to trvá asi hodinu, hodinu a půl.“
Ještě ráno jsme se domnívali, že to bude brnkačka. Teď už si to ale nemyslíme. Na vylepšení našeho skóre máme koneckonců ale čas ještě skoro dva měsíce.
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
