Bylo to jako přenesení v čase. Stylově oblečení hosté, prvorepubliková kuchyně. Miroslav Glos, který má přetvoření bývalé porodnice na stylové centrum na svědomí, dresscode rozhodně neporušil a hosty vítal s bílým šálem i kapesníčkem v kapse.

Proč zvolil styl party právě v tomto duchu? Odpověď zní jednoduše. Chtěl se přiblížit době, kdy byla budova postavena, což je rok 1919. Zároveň to měla být symbolická pocta vídeňskému architektu Alfrédu Kellerovi.

Dveře Vily Vančurovy se pozvaným otevřely v půl šesté večer. Příchozí si prohlédli nejprve přízemí, ve kterém se nachází lázně. Nechybí v nich finská sauna, parní sauna, infrasauna ani perličková vana. Do budoucna tu bude probíhat ergoterapie a fyzioterapie. První patro návštěvníky vítalo živou jazzovou hudbou, která vycházela ze společenské místnosti Amálie.

Ostatně všechny společenské místnosti nesou jména žen začínajících na A. Knihy, které mohli návštěvníci senior centru věnovat, našly svůj domov v knihovně Anna, kde je pečlivě ukládala hosteska. Ve společenské místnosti a jídelně Adině pak na příchozí čekal raut, kterému dominovala prvorepubliková kuchyně a raklet.

Čtvrté patro nabídlo prezentaci obecně prospěšné společnosti Vila Vančurova, prezentaci Modelu péče domova seniorů Vila Vančurova o. p. s. a ukázku dobového nábytku.

Takřka všichni pozvaní místa budovy poznávali. „Myslím, že zrovna v této místnosti jsem rodila," bylo slyšet nezřídka. Na porodnici vzpomínal také tiskový mluvčí opavské policie René Černohorský. „Na to, když jsem se tu narodil, si samozřejmě nepamatuji, ale nově opravená vila mě natolik okouzlila, že si dokážu představit, že bych tady jednou strávil klidné stáří s nějakou pěknou sestřičkou," pochvaloval si René Černohorský.

„Kdybych měl na hlavě buřinku z třicátých let, tak s ní smekám," nezůstal pozadu primátor města Zdeněk Jirásek, který ve svém projevu nijak neskrýval obdiv k Miroslavu Glosovi, a to nejen za zdařilou rekonstrukci, ale i za rychlost, se kterou ji dokázal zrealizovat. Koupil ji totiž teprve před rokem.

Krátce po projevu se o drobnou kulturní vložku postarali herci Slezského divadla v Opavě. Mezi postavami hry nechyběl ani Alfred Keller, jehož ztvárnil Daniel Volný.

Pak už nastala dlouho všemi očekávaná chvíle a proběhla vskutku stylově. Miroslav Glos přijel spolu se svým otcem, primátorem a první náměstkyní Pavlou Brady dobovým Rolls Roycem, který měl i svého osobního řidiče. Krátce na to vystoupivší z vozu slavnostně přestřihli pásku.

Oprava splnila svůj účel. Když se návštěvníci procházeli chodbami, mohli pozorovat, že na nejedněch dveřích už je cedulka se jmény nových nájemníků. Volných jich zůstalo jen pár. O tom, že ne na dlouho, nikdo nepochybuje. Protože jak prohodila jedna z dam ve středním věku: „Až jednou zestárnu, skončit tady je můj sen."