Uprostřed Prahy ve středověkých šatech a s vraníkem

To musela být ale hodně těžká párty…

Byl slunečný jarní den. Karel IV. přijel k branám Pražského hradu a sesednul z koně. Slunce odráželo své paprsky od jeho meče. Praha byla v tento čas plná turistů, kteří v hojném počtu mířili také na Hrad. Když uviděli Karla, nevěděli, co si mají o něm myslet. Přece jen, ve 21. století uprostřed Prahy ve středověkých šatech a s vraníkem, to se nevidí každý den. „To musela být těžká párty," pomysleli si někteří zvědavci. Ostatně, Karlovi také chvíli trvalo, než si uvědomil, co se s ním stalo. Teď ale měl jasný plán. A proto také přijel na místo, kde právě končilo zasedání Poslanecké sněmovny.

Naši politikové vycházeli po úmorném dohadování, někteří i nicnedělání a těšili se na dovolenou, na kterou si právě zvýšili platy. Většina byla tak zahleděna do sebe, že si Karla, jehož zjev byl opravdu zvláštní, téměř nevšimla. A tak Karel musel zasáhnout sám. Jeden z politiků zrovna nastupoval do luxusního mercedesu, když k němu Karel přistoupil.

Dotyčný neměl náladu a vlastně ani nechtěl ztrácet čas s někým, kdo vypadal opravdu podivně, ba přímo bláznivě. Karel jej oslovil. Politik, jehož si vybral a který nejprve s ním nechtěl mít nic společného, se na Karla podíval pořádně. A následně v něm hrklo. „Vždyť ten chlap vypadá jako Karel IV., ale jak je to možné?! Že by mne přišel potrestat za to, jak jsem rozkradl státní kasu?! Ale vlastně já jsem vůbec nic neukradl, jen jsem dobře investoval!" honily se poslanci hlavou pochmurné myšlenky. Pokoušel se uklidnit. Logicky přece není možné, aby vás někdo, několik století po smrti, oslovil uprostřed rušné ulice. Nebo ano?

Bylo zřejmé, že ten podivný člověk s ním potřebuje mluvit. A že to byl hluboký rozhovor. Karel se ho zeptal, jak chtějí politici řešit kupříkladu nezaměstnanost. Přece on sám svého času dával lidem práci. Začali spolu řešit hospodářství, zahraniční politiku, krizi s utečenci, ba i korupci. Dotyčný poslanec si nakonec musel přiznat, že ho ten neznámý člověk dovedl ke skutečnému zamyšlení. Že mluvil moudře. Měl řešení. Jakoby už někdy vládl. Možná někdy v době „Zlatého věku"… Politik nasedl do auta a šlápl na plyn. Měl přeci zpoždění. Karel vzal svého koně za otěže a pokračoval k dalšímu drahému autu…

Marie Jurečková, 1.A, Masarykovo gymnázium Příbor