700 let od narození Karla IV. – jak by vládl v dnešní době?

Bude tomu již 700 let od narození císaře římského, krále českého, Karla IV. Jedná se bezpochyby o jednoho z největších vladařů naší historie. Je proslulý po celém světě díky své promyšlené, 38 let dlouhé vládě. Zasloužil se o rozkvět Svaté říše římské, nejvýrazněji však o rozkvět národního pokladu, Prahy stověžaté. Jak by se mu však vládlo dnes, v době, která je zkažená, ve společnosti, která je jiná, a v přírodě, která je zničená? Ale především, jak by se vypořádal s průmyslovým vývojem a celkovou modernizací? Udrželo by si Jeho Veličenstvo král post legendárního a neporazitelného představitele státu?

Kdyby se tedy vznešený Karel IV. ocitl v této době, byl by, slušně řečeno, poněkud zděšen, co se to stalo nejen s jeho královstvím, ale s celou společností a krajinou. Poté, co by se z tohoto šoku trochu vzpamatoval a začal by se zajímat o své vladařské povinnosti, tak by zjistil, že je vše jinak. Neměl by v novodobém „království" téměř žádné slovo. Jeho vojska by se proměnila v partu zelených mužíků, která již nebojuje se ctí, a ještě hůř - nebojuje ani za mír, a místo koní osedlává jakési železné ďábly. Jakmile by vyšel ze svého hradu, zhrozil by se, jak dopadla jeho srdeční záležitost – Praha. Ulice přeplněny samými cizinci oblečenými v zapuzení hodných oděvech, spousta nevzhledných budov a po mateřském jazyku ani památky. Těsně před infarktem myokardu však uzří most, jenž nese jeho jméno, a to ho pravděpodobně spasí před srdeční příhodou. Sice poněkud zchátral časem, ale zůstal zachován, což je hlavní. Vtom uvidí Prašnou bránu a jeho duše opět trochu pookřeje, konečně nějaká obstojná stavba. Prodírá se davem ve svém vznešeném rouchu a zjišťuje, že katedrála sv. Víta je v pořádku a vypadá téměř jako za dob jeho vlády, jen je tady opět přespříliš lidu ze všech koutů světa, jak je to jen možné? Uvědomuje si svou velikost, není zapomenut a stavby, které dal vystavět, jsou obdivovány snad ještě více než za dob, kdy byly nejnovějšími moderními výstřelky. Cítí se opět velkým a významným panovníkem i přes to, že na hlavě nemá korunu. Leží totiž pod zámkem v této milované katedrále. Možná jej to i trochu těší, ostatně, komu by neudělalo radost, že jsou jeho klenoty, které jsou považovány za skvost, střeženy sedmi klíči ve slavné katedrále, kterou jste nechali vystavět?

Za zdmi Pražského hradu může opět v klidu nahlédnout do věcí vladařských. Nemůže uvěřit tomu, že státní pokladnice zeje prázdnotou, a kroutí hlavou nad neschopností jeho podřízených. Musí chopit situaci do vlastních rukou a dát všemu řád. Všechno je špatně, vše. Jak se probůh mohlo podařit tak moc zřídit tuto zemičku? To se jen tak nepovede ani někomu, kdo se o to snaží. Jediné pozitivum, krom toho, že nebyl během sedmi století zapomenut a jeho stavby se vzepřely kalendáři a zůstávají nadále světovými skvosty, je Evropská unie. Ta se Karlovi velice zalíbila. On přeci území vždy spojoval velice, velice rád.

Vlaďka Majnušová, Slezské gymnázium Opava, 4. A