Pradědeček

Každý den vzpomínám na svého pradědu, kterého jsem si nejvíce vážila a vážím z celé mé rodiny, i když už nežije. Stále si pamatuji, jak mě jakou malou brával do přírody a společně jsme pozorovali zvířátka, poznávali rostliny a sbírali různé lesní plody. Však nejvíce si pamatuji, jak jsme sedávali na zahradě a pozorovali různé druhy malých ptáčků, kteří přiletěli.

Často vidím, jak se každý den před zrcadlem holil a přitom si prozpěvoval. Neustále měl dobrou náladu. Ani mu nevadilo, že jsme se mu občas smáli jeho velkým uším. Pozornost také upoutávaly jeho malé, jemné až ženské ruce. Byl střední postavy, hustých šedých vlasů, které rád ukrýval pod kšiltovkou. Jeho krásné modré oči zdobilo velmi husté a dlouhé šedé obočí. Nejraději nosíval košili, na ní vestu a manchestrové kalhoty.

Dnes si uvědomuji, že asi nejvíce na mě zapůsobily jeho kladné charakterové vlastnosti. Pradědeček byl stále klidný, vyrovnaný, hodný, v pohodě a často se smál. Nesmím opomenout, že byl nejpracovitější člověk, kterého znám. Už od malička jsem se od něj dozvídala různá moudra, která vyplývala z jeho životních zkušeností. Snažil se mi ve všem vyhovět a všechny problémy vyřešit bez křiku. Pomáhal mi při přípravě do školy, a snažil se, aby mě v životě hnal k vyšším cílům. Ve všem vždy za mnou stál, a hlavně, mě vždycky podporoval v mých zájmech.

Když si dnes na něj vzpomenu, a to je velmi často, přemýšlím, zda měl můj pradědeček vůbec nějaké záporné vlastnosti. Je to zajímavé, ale žádná se mi nevybavuje. Právě proto si neustále svého pradědečka vážím, snažím se řídit jeho radami a chovat se tak, aby měl ze mě radost a byl na mě pyšný, kdyby žil. Podle mě, byl můj pradědeček nejskvělejším člověkem, však kdybyste ho potkali běžně na ulici, nepřipadal by vám nijak zvlášť výjimečný.

Daniela Bindačová, 3. A, Gymnázium EDUCAnet Ostrava