Můj vzor?
Ten nemám, a to z jediného důvodu. Nechci být taková, jako už někdo je, ale taková jak jsem se narodila, a chci dělat to, co je mi přirozené.
Spíše se dívám na lidi a jejich špatné chování. Snažím se nebýt taková jako oni, protože se mi nelíbí jejich přístup k životu. Myslím, že už mám hodně zkušeností s takovými lidmi a to je mi teprve 17 let. Zatímco holky mého věku řešily, kam půjdou na párty, kdy půjdou nakupovat nebo který kluk je na facebooku štouchnul, já řešila a prožívala jiné problémy. Prožila jsem exekuci, domácí násilí (ne v naší rodině), krádeže, které byly kvůli nedostatku peněz, záchvat závislého na drogách, zneužití rodiny, atd.
Toto všechno mi dalo hodně. Byly to velmi emoční zážitky a už to nechci nikdy zažít. Myslím, že by měl každý mít nějakou zkušenost, co se týče podobných problémů. Ani jedné ze jmenovaných věcí jsem se neúčastnila, byla jsem jen nedobrovolný přihlížející. Chápu, že někteří mají z nějakého důvodu sklony tyto věci dělat, ale měli by se trošku rozhlédnout kolem sebe a začít vnímat i to, jak to působí na okolí, a aspoň do nějaké míry s tím přestat.
Vím, že taky nejsem nějak svatá, ale vím co dělat a co ne! Nebojím se říct svůj názor, protože mlčet a nechat po sobě celý život šlapat není dobré.
Eva Honusová, Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci