I já bych chtěla být vzorem

Každý z nás má určitě nějaký svůj vzor. Někteří lidé ho následují vědomě a jdou přesně v jeho stopách, jiní si to vůbec nepřiznají, přesto podvědomě někoho následují. Kdo obvykle takovým vzorem bývá? A jak moc může takový vzor ovlivnit naši budoucnost?
Aniž si to spousta z nás uvědomuje, pro své největší vzory člověk nemusí chodit daleko. Během dětství jimi bývají, až na výjimky, rodiče. Pokud jde o mě, rodiče zůstali mými největšími vzory doteď. Co všechno by měli rodiče dítěti předat? A co předali mí rodiče mně? Řekla bych, že mezi nejdůležitější věci patří určitě životní postoje, které si většina, včetně mě, vytvořila výchovou rodičů. Problém však nastává, když výchova rodičů selže.

Poté přichází na řadu lidé, ke kterým mají děti nejblíž, proto je důležité zvolit si takový vzor, který nás může přivést na správnou cestu. Často se však jedná o osobu, kterou známe jen z vyprávění či z televize. A tak se stává, že následujeme například své oblíbené herce a zpěváky. Je to ale to pravé? Za sebe si myslím, že na tom není nic špatného, pokud si sám vzor uvědomuje, že může být pro někoho vzorem. Pokud ano, efekt je jistě zaručen a to ať se jedná o způsob jeho chování či přístup k životu. I já samozřejmě mám takové vzory. Když se zamyslím, ovlivnily mě určitě ve spoustě věcí.

Takto formovaný člověk pak nevědomě či vědomě přebírá postoje svých vzorů, a aniž by možná tušil, postupně se stává i on sám vzorem pro své okolí. Otázkou zůstává, jestli bude vzorem dobrým, či ne. Jednou z věcí, které bych v životě chtěla dokázat je, abych byla pro své okolí tím příkladným.

Pavla Soušková, 4. A, Gymnázium EDUCAnet Ostrava