Já a můj vzor

Můj vzor. Někdo, koho z nějakého důvodu obdivuji, ke komu vzhlížím. Pro někoho to může být Bůh, Justin Bieber či Angelina Jolie.

Je mnoho lidí, kteří si zaslouží obdiv. Ať už se proslavili nějakým vynálezem, činem nebo jen mají významnou roli ve společnosti. Znám mnoho lidí, kteří za své vzory považují třeba hasiče, policisty, politiky, vědce, či sportovce.

Já osobně žádný vzor nemám. Jsem svá a svou chci i zůstat. Jsem na sebe za to náležitě hrdá. K čemu to všechno „opičení" se? Jaký má smysl, že pak vznikají „armády" lidí, kteří slepě následují člověka, jenž pouze získal titul SLAVNÝ? Proč mají vznikat zástupy lidí ve stejném oblečení, se stejným účesem? Kde se ztrácí originalita? Proč se od ní spousta lidí odvrací?

Existuje mnoho otázek, na které bychom chtěli znát odpovědi. Někteří je možná znají. Já určitou představu již mám. Tím však nechci říci, že jsem něco víc. Nemám potřebu tvrdit, že jsem pobrala všechen rozum světa, když tomu tak není.

Každý by se měl podívat do svého nitra a zeptat se sám sebe: „Jsem sám/sama sebou?" K čemu nám je, že se podobáme Miley Cyrus nebo Vinu Dieselovi? Je to otázka popularity, či jen pocit, že sami nevíme, kým jsme?

Tereza Galandžárová, SPŠ a SZŠ sv. Anežky Ćeské Odry