Moje druhé já

Mít nějaký vzor je prostě úžasné. Nejlepší na tom je, že mým vzorem může být kdokoliv. Každý z nás má určitého člověka, ke kterému vzhlíží. Proto ani já nejsem výjimkou. Protože ráda maluji, mým malířským vzorem je Vincent van Gogh, jeho díla jsou nejen výjimečná, ale mají příběh a děj. Jenže je to velikán, se kterým se už nikdy nepotkám.

Znám jednoho člověka, ke kterému vzhlížím a neskutečně si ho vážím. Tím člověkem je moje sestra, jednovaječné dvojče, Vanda. A proč zrovna ona? Málokdo může říct, že svoji sestru a zároveň nejlepší kamarádku zná od svého narození. Ale já ano!

Nechci tvrdit, že je dokonalá, ale spolu s ní už skoro sedmnáct let tvoříme jakýsi tým. Jedna druhé si neskutečně pomáháme, věříme si a vzájemně se doplňujeme. I přesto, že navenek vypadáme skoro stejně, ve skutečnosti opak je pravdou. Vanda je mnohdy energičtější
a rychlejší než já. Já jsem spíše pečlivější a rozvážnější. Obě nás baví něco jiného, ale na důležitých otázkách se vždy shodneme a domluvíme.

Společně trávíme nejvíce času. Ať už cestováním po známých koutech České republiky, přípravou do školy nebo sportem. Mnohdy obě najednou řekneme stejné slovo či jedna vyřkne myšlenku té druhé. Lidé v našem okolí se pozastavují nad tím, že i přes svůj věk chodíme stejně oblečené. My však jen nechápavě krčíme rameny. Nemáme reálný důvod tak nečinit. Prostě nás to vystihuje a jsme na to zvyklé. Vanda mi v mnoha věcech dodává odvahu a přesvědčení, že to, co děláme, je správné. Když to dokáže ona, dokážu to i já. Jsme přece ze stejného „těsta". Chodily jsme spolu do školky, na základní školu a nyní společně studujeme gymnázium.

V budoucnu se ale určitě budeme muset rozdělit. Každá z nás chce studovat jinou vysokou školu a každá má jiný cíl. Ale pořád budeme tvořit dvojku, která má stejné vzpomínky, část života a především máme jedna druhou. Nejdůležitější však je, že se můžeme na sebe spolehnout a podpořit se.

Tereza Sýkorová, Gymnázium Mikuláše Koperníka, Bílovec