Narodila jsem se před několika lety v malém městečku nedaleko Opavy a sama dobře vím, jaké jsou v tomto kraji podmínky na rozdíl od jiných krajů naší krásné vlasti.

Žít tady by se nedalo označit jako prohra, ale ani jako výhra.

Nejsme slavná Praha, která je středem našeho státu, nemáme tak bohatou a krásnou minulost jako ona, ale i my jsme se zapsali do historie.

Už od dob Velké Moravy. To jsme byli středem zájmu my a ne Praga. Ta přišla až o něco později, kdy se na nás po dobu pár let celkem i zapomnělo.

Až do doby, kdy se Ostrava ukázala jako velké naleziště uhlí a těžba s průmyslem se na našem území o hodně rozrostla.

Ze všech koutů naší vlasti i našich sousedů se lidé stěhovali sem k nám za prací a lepšími životními podmínkami. A zde také už zůstali.
Ale to bylo tehdy. Teď nejsme už ničím moc výjimeční. Už nějak nevyčuhujeme z řad, ale to je možná jenom dobře.

Jediné, v čem dnes vynikáme, je znečištěné ovzduší, které se netýká jenom Ostravy, i když to tak vypadá. Nemáme sice nejhezčí přírodu, malebné vesničky, vinné sady či sklípky, milé spoluobčany nebo vysoké mzdy pro naše zaměstnance.

Ale máme i své světlé stránky, teď i v dávné minulosti. Odtud pochází spousta osobností, které se rozhodli změnit svět a aby toho tenkrát dosáhli, museli své domy opustit. Vzpomínáte na Zdeňka Buriana, Petra Bezruče nebo Komenského?

Oni, a ještě mnohem více lidí, se narodilo zde, v našem krásném kraji, který také disponuje mnoha památkami. V Kopřivnici je Tatra, stejně jako ve Studénce podnik Vagónka Studénka. Pak krásná příroda s Pradědem, Karlovou Studánkou a spousta dalších památek.

Je to nádherný kraj a ne jenom kvůli památkám, nebo jejím nedostatkům, protože ty jsou v každém kraji, v každé zemi, bez rozdílů. Je to proto, že je to domov. Můj domov, kde mám svou rodinu, své přátelé, sebe…

Adéla Pluhaříková OA a SOŠL Opava, příspěvková organizace