Náš kraj, naše město? Přece tady žijeme, ne? A tak bychom měli vědět, na co se díváme. Ale jak nás vidí ostatní? Nevím. Doufám, že už nás nevidí pouze jako černý kraj, černé město s temným oblakem, který je oficiálně považován za vzduch. Za zemi černou a bez života. Pokud to někdo stále vidí takto, musí se dívat jinýma očima než já. Vidím velké, složité a jaksi nepopsatelně jedinečné stavby, které již nenávratně zmizely v hlubinách času. Mezi tou rzí, rozbitým sklem a zašlými omítkami se jaksi ztrácí představa funkční továrny. Já jsem je nezažil, a tak pro mě ty stavby už nikdy nebudou továrnami, šachtami nebo vysokou pecí. Vidím jen obdivuhodné kulisy našeho města a také části našeho kraje.

Co zde je? Nechci říci, jak stojí v mnoha propagačních letácích, vše… Věc zcela běžná. Jsou to zkratky. Jsou všude. Lidé si krátí cestu, kde mohou. A důvod existence těchto stezek přes trávníky? Výstavba panelákových sídlišť, a ne zcela propracovaný a promyšlený systém chodníků. Sídliště, kdysi monotónně šedá, dnes křiklavě a nesourodě barevná. Ale jinak si na panelák nemohu stěžovat. Ti, kdo bydlí v rodinných domech, by mohli nesouhlasit. Absence zahrady? Řešením je chata a chalupa. Klidně v blízkých horách. Máme tam krásně, klid, mnohem lepší vzduch a více prostoru. A navíc je to vážně kousek. I z okna svého pokoje vidím na vzdálené vrcholy Beskyd (dobře, teď v zimě většinou ne), za hodinku jsme tam. A potom nás neruší nic z toho, co nám na městě tak vadí, navíc zde nejsou faktory, které považujeme za nepříjemné u rodinných domů přímo ve městě. Jen se zamyslete, co takhle brzký ranní čas? V Ostravě se k vám sluneční paprsky dostanou pouze jako slabé odlesky, kdežto na horách se do vás opřou plnou silou. To, čemu tady dole říkáme vítr, je nahoře na horách pouhým letním vánkem, a přináší úlevu v horkých letních dnech, nikoli čistší vzduch. A ten vzduch… netřeba hodnotit.

Paneláky samotné s nějakou tou rekonstrukcí velice dobře slouží dodnes, a to stejně dobře jako v době vzniku. S jejich okolím už je to ale někdy horší. Hlavně se to projevuje na chodnících a parkovacích místech. Soudruzi se pod tlakem a nutností rychlé výstavby začali řídit „pravidly", která někdy postrádala smysl do budoucnosti. Třeba stavět chodníky tam, kde by lidé měli chodit, ale ne tam, kde chodí. Zoufalý nedostatek parkovacích míst je způsoben tím, že při výstavbě sídlišť se nepočítalo s takovým počtem aut, jako je dnes. Řešení? Jezděte na kole a MHD. Problém je, že ne všude je zcela bezpečné jezdit na kole po cestách. A proti MHD se jaksi staví sama MHD, a to stálým růstem cen. Jako největší problém stále vidím chodníky. Materiál, ze kterého byly dělány, postupem času zkrabatěl a popraskal, dnes jsou tyto chodníky nepohodlné, a místy i nebezpečné.

Naštěstí výše zmíněné už v drtivé většině případů neplatí. Naučili jsme se stavět věci tak, aby fungovaly. Bude to sice trvat, ale věřím, že se brzy dostaneme do časů, kdy budeme moct říci, že je naše město, srdce Moravskoslezského kraje, moderní a naprosto vyhovuje našim potřebám. Ale jak dlouhá bude tato „cesta", to nemám tušení. Věřím, že kratší, než si myslím, když vidím, jak to někdy v mém okolí vypadá.

Ovšem nechci být pouze kritický… Mohu také říci, co tady není, a doufám, že ani nikdy nebude: hladomor, tsunami, epidemie, hurikány a mnoho dalšího. Smog? Jistě, ale je mnoho míst na Zemi, která jsou na tom mnohem hůř. Kriminalita? Problém všude na světě, rozhodně není nejhorší u nás. Nehrozí tady, že se odněkud objeví ozbrojenci a bez důvodu všechny zlikvidují.

Takže až nějaký „cizák" prohlásí, že se u nás necítil bezpečně ani dobře, budu vědět své. Díváme se na to jinýma očima. Možná se má lépe, ale my se máme skvěle.

Jan Pytlík, SPŠ stavební Ostrava, 2. ročník technického lycea