Podle čeho se rozhodujeme, kde je to pravé místo žít? Proč některým lidem nevadí odejít na druhou stranu republiky? A záleží na lidech v našem okolí? Každý z nás má jinou představu o ideálním prostředí; někdo dává přednost zábavě, jiní zase klidu a pohodě.

Myslím si, že mnoho občanů České republiky ani nepřemýšlí, kde budou trávit čas v důchodovém věku nebo v jakém prostředí budou vyrůstat jejich děti. O tomto problému začnou přemýšlet, až nadejde doba, kdy se něco podobného stane. Jakmile dostane člověk plný síly a elánu do života velmi dobře placenou pracovní nabídku, nemusí se dlouho rozhodovat. A to je dle mého názoru nejdůležitější z kritérií v této uspěchané době, proč lidé odcházejí a nezůstávají ve svém rodném městě a kraji. Což je první výtka pro Moravskoslezský kraj: není zde tolik pracovních míst a rozhodně ne za stejný plat. Dalším problémem shledávám zdravotnictví, jelikož jsem měla už spoustu příležitostí, kdy jsem mohla poznat kvalitu krajské péče o nemocné. Domnívám se, že hlavním problémem jsou dotace, protože větší kraje s důležitějšími městy jsou více sponzorovány než kraje menší, proto se zdravotnictví u nás nemůže rozrůstat a mladí lékaři chodí jen posbírat zkušenosti, aby pak jako velmi dobří doktoři odešli na lépe placené místo.

Na druhé straně Moravskoslezský kraj dává mnohým z nás skvělé vzdělání, nabízí spoustu míst, která můžeme navštívit a obohatit se. Nachází se zde množství památek, hradů, zámků, ale také spousta míst, kde vám příroda připomene, jak krásná je. V Praze se jistě nemůžeme projít v lese nebo jít na louku. Zatímco zde prožívají děti dětství, které nabývá naprosto jiných rozměrů. Starší lidé si také přijdou na své, jelikož zde strávili celý svůj život a jen chodí na určitá místa vzpomínat a předávají své poznatky mladším generacím.

Dle mého názoru rodný kraj je ten nejkrásnější a i mladá generace se bude za pár desítek let vracet na místa, kde prožila ty klíčové momenty ve svém životě. Moravskoslezský kraj nám nabízí mnoho a je jen na nás, kolik věcí využijeme a jak budeme dále pokračovat v jeho rozkvětu, aby se zde líbilo i našim potomkům.

Kateřina Mackurová, 4.A, Slezské gymnázium Opava