Když řeknu Beskydy, co se vám vybaví? Valnou většinu hned napadne idylická vesnička mezi kopci s nádherným výhledem. Přesně taková je má obec. Můžu si přivstat, uvařit kávu a sledovat východ slunce. I během dnů, kdy jezdím do školy, mám možnost být vítána sluníčkem. Dojdu na zastávku. Nastoupím. Při jízdě se mi naskytne krásný výhled na hory. Vidím, jak se všichni a vše probouzí. Člověk, který si dokáže všemi doušky užívat krásy přírody, bude slintat blahem.
Ve městech je to ovšem složitější, ale ne nemožné. Do školy dojíždím do Ostravy. I zde je spousta místa kam jít. Není to žádné smogem obalené město. Ano, je rustikální s bohatou průmyslovou historií, ale to nic nemění na tom, že jeho rozvoj je ovlivněn přítomností. Bratr byl nedávno vcelku rozmrzelý, protože má pocit, že se z ikonického průmyslového města začíná stávat město programátorské. Z části je škoda, že podléhá tlaku veřejnosti a inovací, zvláště ve virtuálním světě. Co si mají počít lidé, kteří umí pracovat rukama tvořit, vyrábět, obrábět? Budou muset jít někam jinam vzhledem k nezaměstnanosti, která není z nejnižších. Nesmíme zapomínat na naše zajištění. Můžu mít krásný dům či útulný byt. Ale můžu si je dovolit, když nebudu mít práci?
Mentalita v celé zemi byla silně ovlivněna komunismem. Aspoň já to takhle vidím. Ovšem co já můžu říkat? Nezažila jsem tu dobu, ale vidím, jak ovlivnila mnoho lidí kolem mě. Jsou vyděšení. Jejich identita je postupnou modernizací narušována a ztrácí se kvůli uzavřené mysli zkusit něco změnit. Jsem osobnost. Tvořím se. To jim bohužel nikdo nepřipomíná. Drží se starých zvyklostí, jejich identitou je ta, se kterou se narodili nebo kterou si vytvořili. Utvořil jsem se ze základů do nějaké podoby a už to nemohu měnit. Ovšemže mohu, všichni se měníme. Začínám příliš filozofovat.
V našem kraji je spousta krásných míst a měst, která stojí za navštívení. Miluji přírodu. Zdejší hory, řeky, lesy, louky, jeskyně. Srdce fotografa, tedy i mé, plesá. Každé město či vesnice má své kouzlo v lidech. Lidé bývají spíše uzavření, ale všude se najdou upovídaní a optimističtí senioři, kteří místo nadávání na důchod chrlí veselé historky. Málem bych zapomněla! Všichni dospělí, kterých jsem se ptala na náš kraj, řekli, že úředníci jsou zlo. Zajímavá shoda.
Z mého pohledu mohu hodnotit hlavně Ostravu, ráda toho využiji a zakončím své roztěkané myšlenky otázkami a připomínkami. Není kde parkovat. Pro boha živého, nejsem věřící, ale zoufalá, proč obchodní dům Ostravica chátrá? Proč se namísto rekonstrukcí budovy bourají? Umíte postavit i něco jiného než obchodní domy?
Nela Dittrichová, 2.E, Obchodní akademie Ostrava-Mariánské Hory
