Moravskoslezský kraj

Moravskoslezský kraj – kraj na úplném východě České republiky. Kraj s bohatou přírodou a kulturou, ale i s vysokým procentem nezaměstnanosti či špatným ovzduším. A jak se v něm žije, čím je zajímavý a co mu naopak schází?

Určitě je to kraj s bohatou historii. Sváděly se zde tuhé boje při osvobozování Ostravy na konci II. světové války. O těchto událostech svědčí i několik památníků věnované právě této tématice. Například Národní památník II. světové války v Hrabyni či Areál čs.opevnění v Hlučíně-Darkovičkách. Oba dva přibližují dnešní generaci krutost těchto bojů.

Mezi další chlouby Moravskoslezského kraje patří určitě příroda. Krásné a mírné Beskydy s Lysou horou, která se tyčí v neuvěřitelné výšce 1323 m. Ne nadarmo se ji říká „královna Moravskoslezských Beskyd" nebo drsnější Jeseníky s nejvyšší horou Praděd.

Moravskoslezský kraj je bohatý i na hrady a zámky, kterých je zde opravdu hodně. Ať je to zámek Raduň, Kravaře nebo nejznámnější zámek našeho kraje v Hradci nad Moravicí. Kde povývalo mnoho světových velikánů jako je Beethoven, Mozart, Mánes, Paganini a Liszt. Nesmíme opomenout také hrad Sovinec, Hukvaldy či Slezskoostravský hrad v Ostravě.

V Moravskoslezkém kraji sídlí i mnoho firem světového formátu. Například VÍTKOVICE MACHINERY GROUP, které zaměstnávají tisíce lidí. Firma TEVA zabývající se výrobou farmaceutických lečiv.

I o významné ulice není v Moravskoslezském kraji nouze. Mezi ty nejznámnější patří vyhlášená Ostrožná ulice v Opavě či unikátní fenomén ostravského společenského života Stodolní ulice v Ostravě, kterou o víkendech hojně využívá především mladší a střední generace.

Bohužel jedním z problémů je zvýšená kriminalita nejen na Stodolní ulici, ale i v celém Moravskoslezském kraji. Tento kraj má i své stinné stránky. Ať už je to špatné ovzduší, které denně sužuje mikroregion Ostravska, tak i vysoké procento nezaměstnanosti.

V Moravskoslezském kraji jsem se narodila a spolu se svou rodinou zde žiji již 16 let. Myslím si, že většina lidí, která zde žije je šťastná a tento kraj by stejně jako já neopustila.

Tereza Sýkorová, Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci