Co Moravskoslezskému kraji chybí?
To je zcela zásadní otázka. Kde se člověk narodí, to si nevybere, stejně jako si nemůže vybrat třeba rodiče (bohužel, řekl by někdo; jiní zase a není jich málo děkují všem bohům, na které si dokáží vzpomenout, za to, jak úžasnou mají rodinu). Ale kdo se tady narodí, ten tady většinou nějakou dobu žije. A když přemýšlí, jestli se přestěhovat, často se nejspíš roz-hoduje podle toho, co mu chybí a co doufá najít jinde.
Jenomže pokud se ptáte mě, asi nedostanete uspokojivou odpověď. Obávám se, že bude zaujatá. Mám to tady totiž rád.
Mám tu rád všechno od vzduchu těžkého jedovatými výpary (vida, už bychom měli jednu negativní věc, ale když tu člověk žije od narození, zvykne si) přes krásné lesy, potůčky a přírodu vůbec až po lidi. Ti jsou tu zvláštní trochu jako okolní kopce a hory, „svojští", jak se říká, sžití s krajem, se zemí. Už Bezruč psal něco v tom smyslu.
Tenhle kraj a ne jen v administrativním slova smyslu je vlastně dost rozporuplný. Když sem přicestuje někdo „cizí", někdo z Čech nebo třeba z vinařské oblasti jižní Moravy, chvíli se dusí, protože je tu vysoká koncentrace zplodin. Potom, když si jeho plíce přivyknou, s překvapením zjišťuje, že v těch lesích, které nám ještě zůstaly, to žije, že lidé jsou milí, i když možná trochu rázní, že se tu dá dobře najíst a připojit se na internet.
Osobně si myslím a připomínám, že můj názor je zaujatý , že našemu kraji ve smy-slu země nechybí nic. Ale kraj v administrativním smyslu slova je už něco jiného.
Bohužel se pořád projevuje jistá zaostalost, a to ve všech oborech lidské činnosti nejsou tu univerzity republikové úrovně, nemáme příliš kulturních akcí, na které by se lidé sjížděli zdaleka, kvalita cest by mohla být lepší…
Vzpomínám si, že když jsem byl v Praze, natrefil jsem na knihkupectví, které zabíralo snad tři patra. Na Hlavním nádraží! Třípatrové knihkupectví na nádraží… vůbec celé nádraží jako obrovské nákupní centrum se spoustou bister a restaurací pro našince něco naprosto nepředstavitelného. A to ani nemluvím o samotné Praze.
Myslím si, že tohle je právě největší rozdíl mezi Moravskoslezským krajem a zbytkem republiky rozmanitost. Konkrétně v Třinci je knihkupectví asi jenom jedno (nebo jsem za těch devatenáct let prostě na druhé nenarazil vlastně ano, ale to už myslím zrušili), spojené s papírnictvím a tak malé, že se tam člověk sotva otočí.
V posledních letech se to pomalu mění k lepšímu. Organizují se kulturní akce, soutěže, závody. Otvírají se nové sportovní arény a nákupní centra. Ale pořád za zbytkem státu zaostáváme. Naštěstí je už dávno pryč doba, kdy tu lišky dávaly dobrou noc a tři čtvrtiny domácností neměly elektřinu, ale i tak je co dohánět. Ne v základních výdobytcích civilizace, ne v nabídce oděvů nebo elektroniky, ale právě v různorodosti.
Přesto bych neměnil. Pokud se mi podaří dostat se na vysokou školu, strávím několik let mimo. Také bych se rád podíval do Japonska, Skandinávie a Kanady. Ale jenom na dovolenou nebo maximálně na pár měsíců. Můj domov je tady sice mu něco chybí, ale v podstatě nic důležitého. Narodil jsem se tady, vyrostl jsem tady a snad tady i zemřu.
Vojtěch Raška, Gymnázium Třinec
