Zájem o pěstounskou péči je v Moravskoslezském kraji větší, než v jiných částech země. Proč myslíte, že tomu tak je?

(více na http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/socialni_oblast/nahradni-rodinna-pece-40519/

Vysvětlení tak vysokého počtu pěstounů na severní Moravě není jednoduché. Značný nárůst zájmu o pěstounskou péči tento kraj zaznamenal již od 70. let 20. století. Postupně se začalo upouštět od kolektivní výchovy dětí, zavedené v 50. letech, a hledaly se nové formy péče. Než v roce 1973 vešel v platnost zákon o pěstounské péči, mnoho let se předtím ověřovala. Už tehdy odborníci v čele s profesorem Matějčkem hledali vhodné náhradní rodiče pro ověření svých poznatků o potřebě rodinného prostředí pro zdravý růst dítěte. Z velké části je nalezli právě na severní Moravě. Není třeba dodávat, že v 70. letech se opravdu nejednalo o jakkoliv výnosnou záležitost (odměna pěstouna činila 200,- Kčs měsíčně za každé svěřené dítě, příspěvek na úhrady potřeb dítěte pak činil 500,- Kčs měsíčně). Možná se dá tento fenomén vysvětlit tehdejší vysokou religiozitou obyvatel kraje, anebo jejich prostým způsobem života, spojeným s nabídkou nezištné pomoci druhým.
Nyní pokračuje Moravskoslezský kraj v rozsáhlé podpoře rozvoje pěstounské péče, např. v rámci aktivity Dejme dětem rodinu, do níž se postupně zapojily obce a organizace v kraji. Těmto aktivitám napomáhá i zákonná úprava platná od 1. 1. 2013, která přinesla řadu pozitivních změn (více na www.dejmedetemrodinu.cz ).

http://www.dejmedetemrodinu.cz/index.php/uvod/video-spot

Vzít si dítě do pěstounské péče je nesmírně závažné rozhodnutí. Co by určitě zájemci o pěstounskou péči neměli při takovém rozhodování opomenout?

Předně by si měli vše dobře rozvážit a rozmyslet. Zda jsou na příchod nového člena rodiny připraveni, jsou schopni mít ho rádi a zda jsou ochotni přijmout jeho minulost i přítomnost. Příchod dítěte do jejich rodinného systému bude znamenat zásadní změnu ve zvyklostech a rozvržení času. Budoucí pěstouni by se měli zabývat otázkami, jak přizpůsobit svou domácnost, kde bude mít dítě svůj vlastní prostor, svou postel, jak se začlení do rodinného systému? Co to bude znamenat pro jejich vlastní děti? Je důležité podrobně se obeznámit se všemi problémy a prožitými traumaty, kterými si děti před příchodem do nové rodiny procházejí. Náhradní rodiče by se měli připravit na to, jak budou dítěti pomáhat vyrovnávat se s traumaty a popřípadě spolupracovat s příslušnými odborníky. V dítěti je také potřeba prohlubovat sounáležitost s jeho biologickou rodinou a umožnit mu kontakt s ní. Mnoho lidí se mylně domnívá, že vychovat dítě svěřené do péče je stejné, jako vychovávat vlastní. Opak je ovšem pravdou a na pěstounství je nezbytné se důkladně připravit (více na www.hledamerodice.cz ).

Na druhou stranu pěstouny nemohou nechat "úřady" bez pomoci. Na jakou podporu (teď myslím především nemateriální) se pěstouni určitě mohou spolehnout?

Před samotným zahájením pěstounské péče zájemci o tuto formu pomoci dětem musejí projít náročným psychologickým posouzením a potom odbornou přípravou. Je to čas pro sebereflexi, osobní růst a přípravu na novou náročnou životní roli. Samotným pěstounům poskytujeme průběžně a trvale podporu především formou provázení. Jde o zajištění odborné pomoci např. psychologa, terapeuta či jiného odborníka, rozšiřování znalostí a dovedností nebo pomoc při kontaktu dítěte s jeho biologickou rodinou. Žadatelům poskytuje provázející osoba podporu již v době zprostředkování péče a seznamování s konkrétním dítětem. Tím se nám podařilo podchytit náročné období pro nově vznikající rodinu, kdy dítě přichází do rodiny a žadatelé ještě nemohou mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče.

Kdo by zřejmě nesplnil kritéria, neprošel "sítem" pohovorů a nebyl by podle Vás ideálním kandidátem na pěstounskou péči?

Požadavky na pěstouny jsou rámcově stanoveny zákonem. Obecně lze říci, že pěstounem se nestane člověk, který má trestní minulost, existenční problémy (insolvence, předluženost, nedostatečné bytové prostory, nepříznivý zdravotní stav, který neumožňuje řádnou péči o dítě). Zkoumá se také motivace žadatelů, která nemůže být především finanční. Žadatel musí mít vyřešenou svou minulost, pěstounská péče nemůže sloužit k naplnění potřeb žadatele, ale směřuje k potřebám dítěte. Stejně tak se nemohou stát pěstounem rodiče, jejichž děti by byly příchodem dalšího dítěte do rodiny ohroženy, nebo rodina, kdy jejich blízcí zásadně s jejich záměry nesouhlasí (např. při bydlení ve dvougeneračním rodinném domku).

Co může udělat člověk, který chce pěstounské péči pomoci, ale netroufá si vzít dítě do péče? Jinými slovy, mohou lidé pomoci i jinak, například prostřednictvím nějakého finančního daru?

Ne vždy je tou správnou formou pomoci právě poskytnutí financí. Děti potřebují především zážitky, prožitky a zájem o ně. To jde i jinak než jen pěstounskou péčí. U starších dětí, pro které se nedaří zajistit náhradní rodinnou péči, existuje možnost tzv. hostitelské péče, kdy prověření zájemci s dětmi tráví čas nepravidelně, např. formou výletů, prázdninových pobytů, účastí na zájmových aktivitách dítěte, apod. Pokud by někdo chtěl pomoci spíše anonymně, pak již existuje řada nevládních organizací či nadací, které buď poskytují služby pěstounům, nebo na tyto činnosti shánějí finanční prostředky.

Vy znáte názory lidí, kteří se věnují pěstounství řadu let a vychovali několik dětí. Co považují za největší přínos, když oni sami pak své rozhodnutí hodnotí? Co jim tato zásadní změna v životě přinesla?

Příchod dítěte do rodiny jim často přinesl i odnesl přátele. Musejí se vyrovnat s pozitivními i negativními ohlasy lidí v okolí. Někteří dětem mnoho nabídli, leč vděku se nedočkali, a děti se vydaly vlastní cestou. Většina těch, co znám, však říká, že získali především uspokojení nad příznivými změnami, které u dítěte pozorovali po jeho příchodu do rodiny. Viděli, že „úplně rozkvetlo". Měli možnost prožít s dětmi jejich radosti i starosti, dítě jim naplnilo jejich vlastní život a přineslo jim pocit hrdosti na to, kam ho dokázali dovést. Je to o emocích, přístupu k životu, ke smyslu života, vždy však s respektem k „cizímu dítěti" a jeho volbě žít svůj život (více na www.cepp.cz ).

Více informací o pěstounské péči můžete získat na www.pravonadetstvi.cz nebo na Zelené lince 800 888 245.

Daniel Rychlik, vedoucí Odboru sociálních věcí

Vystudoval Filosofickou fakultu Ostravské univerzity, obor sociální práce. Od roku 1996 působí v sociálních službách. Prvních 6 let se věnoval rozvoji občanského poradenství jakožto nového institutu podpory práv lidí v ČR. Od roku 2002 působí v rozvoji sociální pomoci na Krajském úřadu Moravskoslezského kraje v oblasti sociálně právní ochrany dětí a sociálních služeb. Práce je jeho velkým koníčkem a volný čas rád věnuje své rodině. Je ženatý, má dva malé kluky (1 a 4 roky) a v Etiopii jednoho adoptovaného na dálku.