Rozhodli jste se, že někomu půjčíte dočasně své finanční prostředky či sami o půjčku usilujete? Vyplatí se sepsat kvalitní smlouvu, na jejímž základě budou práva a povinnosti obou smluvních stran jasně dány, a v případě nejasností či sporů budete mít svá tvrzení o co opřít.

Smluvní strany smlouvy o půjčce se nazývají věřitel a dlužník, přičemž podstatou tohoto právního vztahu je to, že věřitel přenechá dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Půjčit lze tak v podstatě jakékoliv zastupitelné a nahraditelné věci, jako je mouka, cukr, peníze, apod. Pokud se půjčuje věc určená individuálně, jedná se o smlouvu o výpůjčce, která musí být bezplatná, jinak jde o nájem. Smlouva o půjčce jako taková je upravena pouze v občanském zákoníku, a proto se jeho ustanovení vztahují i na smlouvy uzavřené mezi podnikateli.

Právní rada prvá

Vždy trvejte na písemné formě smlouvy, i když k půjčce dochází mezi rodinou či známými.

Zákon nevyžaduje pro smlouvu o půjčce písemnou formu, tudíž je platná i pouhá ústní dohoda o poskytnutí půjčky. Dále jde o smlouvu reálnou, to znamená, že předání předmětu půjčky musí proběhnout už při uzavření smlouvy, není-li v ní dohodnuta lhůta jiná. V případě ústní dohody je však velmi obtížné pro obě strany prokázat, že k odevzdání peněz skutečně došlo – dlužník tak může tvrdit, že žádné peníze neobdržel či naopak věřitel může tvrdit, že dlužníkovi půjčil větší částku, než jaká byla půjčena skutečně.

Předejít těmto situacím lze snadno když všechny právní úkony, ke kterým dochází v souvislosti s půjčkou písemně zachytíte. Smlouva o půjčce by měla obsahovat přesnou půjčenou částku, a to určenou čísly i slovy, dobu splatnosti a případné smluvní úroky a sankce v případě prodlení dlužníka s jejím splácením.

Nezapomeňte na datum a podpisy, které by měly být v nejlepším případě úředně ověřeny. Pokud dochází k odevzdání půjčky dlužníkovi později než při samotném uzavírání smlouvy, měl by dlužník podepsat potvrzení, o tom, že půjčku skutečně převzal a stejně tak při následném vrácení půjčky věřiteli, by měl dlužník trvat na tom, ať mu tuto skutečnost věřitel potvrdí a ten je povinen tak učinit, jinak mu dlužník může plnění odepřít.

Právní rada druhá

Jestliže není ve smlouvě o půjčce určena doba její splatnosti, neznamená to její neplatnost, ale naopak věřitel může zaplacení své pohledávky požadovat kdykoliv po vzniku smlouvy.

Obvykle při uzavírání smlouvy o půjčce bývá dohodnuta rovněž doba, do kdy má být půjčka vrácena. Jestliže tomu tak není, je dlužník povinen splnit dluh první den poté, kdy byl o jeho vrácení požádán věřitelem. V tomto případě je však třeba dbát na možné promlčení tohoto závazku, neboť promlčecí doba počíná běžet současně s jeho vznikem - pokud tedy věřitel dlužníka nevyzve k splnění dluhu do tří let od uzavření smlouvy, jeho pohledávka se promlčí.

Dobu vrácení předmětu půjčky lze dohodnout i tak, že ji věřitel ponechá na úvaze dlužníka. V tomto případě není věřitel požadovat vrácení půjčky dřív než se tak sám rozhodne dlužník, věřitel se však může domáhat stanovení splatnosti dluhu prostřednictvím soudu, který postupuje podle okolností, za nichž došlo k uzavření smlouvy a dobu splatnosti stanoví tak, aby byla v souladu s dobrými mravy; toto právo věřitele nepodléhá promlčení.

Právní rada třetí

V případě prodlení dlužníka vzniká věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení i pokud nebyly sjednány smluvní úroky a jiné poplatky za poskytnutí půjčky.

Jestliže dlužník svůj dluh neuhradí řádně a včas, dostává se do prodlení a ze zákona je povinen věřiteli platit úroky z prodlení. Pravidla pro počítání úroku z prodlení upravuje vyhláška č. 142/1994, která určuje, že výše úroku z prodlení se stanoví na základě repo sazby České národní banky platné k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení a tato repo sazba se zvyšuje o sedm procentních bodů. Takto stanovená výše úroku z prodlení se použije v nepodnikatelských vztazích vždy a smluvní strany si nejsou oprávněny sjednat jinou výši či jiný způsob určení úroku z prodlení, kdežto v obchodních vztazích se tato vyhláška použije, jen tehdy, jestliže si smluvní strany nesjednaly jiný úrok z prodlení. Od úroku z prodlení je vždy nutné důsledně rozlišovat smluvní pokutu.

Právní rada čtvrtá

Smlouvu o půjčce lze zajistit mnoha právními prostředky.

Včasné a řádné splacení půjčky dlužníkem si věřitel může pojistit několika zajišťovacími způsoby, a to i současně. Mezi první z nich patří smluvní pokuta, kterou si může věřitel vymínit ve smlouvě, jestliže se dlužník ocitne v prodlení se svým závazkem. Je důležité nezapomenout, že vedle smluvní pokuty má věřitel nárok i současně na zákonný úrok z prodlení. Výše smluvní pokuty by však měla být vždy přiměřená k předmětu půjčky; pokud si smluvní pokutu sjednají mezi sebou dvě nepodnikající osoby, může být nepřiměřeně vysoká pokuta absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

Mezi podnikateli není nepřiměřená smluvní pokuta posuzována tak přísně a namísto neplatnosti celého ustanovení o smluvní pokutě může soud její výši pouze přiměřeně snížit. Další z možností zajištění půjčky může být ručení za dlužníka jinou osobou nebo uzavřením zástavní smlouvy k nemovitým i movitým věcem dlužníka. Velmi populární se stává také zajištění závazku prostřednictvím směnky.

Právní rada pátá

Pro smlouvy o úvěru a spotřebitelské úvěry platí oproti běžným smlouvám o půjčce specifické podmínky.

Zvláštním druhem půjčky je spotřebitelský úvěr či smlouva o úvěru. Smluvními stranami spotřebitelského úvěru je vždy spotřebitel, tedy osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské ani jiné obchodní činnost nebo v rámci svého samotného výkonu povolání a osoba, která naopak v rámci takovéto činnosti jedná. Spotřebitelský úvěr může být určený k pokrytí konkrétní záležitosti, a v tomto případě je nutné jej čerpat pouze na tuto vymezenou záležitost, či může být neúčelový a jeho využití sloužit pouze na úvaze dlužníka.

V praxi se jedná především o spotřebitelské úvěry k nákupu dražších spotřebičů či určených k pokrytí rekonstrukcí domů, apod. Spotřebitelské úpravy upravuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a pro poskytování tohoto úvěru stanoví některé zvláštní pravidla jako je povinnost věřitele uvést při uzavírání spotřebitelského úvěru všechny informace určené tímto zákonem či limity sankcí v případě předčasného splacení úvěru, která mají za úkol chránit spotřebitele.

Smlouvu o úvěru lze nalézt v obchodním zákoníku a jeho ustanoveními se smluvní strany budou řídit vždy, i kdyby o úvěr žádala nepodnikající osoba. Pro oba typy úvěru je však charakteristická úročnost půjček, popř. poplatky za vyřízení půjčky a na rozdíl od smlouvy o půjčce, mohou být předmětem půjčky pouze peníze.

* V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů:
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník


NEPŘEHLÉDNĚTE: Příští středu se bude poradna věnovat tématu Jak se dostat z dluhů prostřednictvím oddlužení.

Deník bude každou středu zveřejňovat právní poradnu, ve které se dozvíte, jak postupovat v konkrétních situacích a čeho se naopak vyvarovat. V tištěném Deníku přineseme zkrácenou verzi, delší pak naleznete tentýž den odpoledne na www.msdenik.cz.

Rubrika 5 rad zdarma je společným projektem Deníku a internetové právní poradny Právní linka - www.pravnilinka.cz.