Od roku 2006 mohou páry stejného pohlaví v České republice uzavřít registrované partnerství. V registrovaném partnerství mají partneři stejná práva a stejné povinnosti. Tato práva a povinnosti jsou v některých ohledech totožná jako mezi manžely, v určitých aspektech se však výrazně liší. V našem článku se zaměříme na nejdůležitější z nich.

Rada první

Předpoklady pro uzavření registrovaného partnerství.

Registrované partnerství mohou uzavřít pouze osoby téhož pohlaví, proto není možné, aby jej uzavřeli muž s ženou, např. pro menší právní dopady než je uzavření manželství. Oba partneři musí být starší 18-ti let, musí mít plnou způsobilost k právním úkonům, nesmí být v dalším existujícím partnerství či manželství a nesmí mezi nimi existovat příbuzenský vztah. Důležitá je podmínka, že alespoň jeden z budoucích partnerů musí být českým občanem, partnerství tedy u nás nemohou uzavřít dva cizinci. Pro samotný obřad vyžaduje zákon mnohem méně formální a slavnostní formu než je tomu u manželství, kdy zde odpadá povinnost učinit prohlášení o vstupu do partnerství před dvěma svědky a ústní prohlášení se činí pouze před matrikářem na matričním úřadě příslušném podle místa trvalého pobytu alespoň jedné z osob vstupujících do partnerství. Partnerství nelze tedy uzavřít na jiném místě než matričním úřadě.

Rada druhá

Uzavřením partnerství nevzniká společné jmění partnerů.

Uzavřením manželství vzniká automaticky ze zákona společné jmění manželů, pokud si pro nabývání společného majetku nezvolili manželé formou notářského zápisu odlišný režim. Oproti tomu uzavřením registrovaného partnerství partnerům společný majetek a společná odpovědnost za závazky nevznikají a majetek mohou spolu nabývat pouze v rámci podílového spoluvlastnictví. Vznikem partnerství nedochází rovněž ke vzniku společného nájmu bytu, jako je tomu u manželů, ale partnerovi, jehož partner je nájemce bytu, vzniká pouze právo tento byt užívat a toto právo trvá pouze po dobu existence partnerství.

Rada třetí

Partneři mají vůči sobě stejnou vyživovací povinnost jako manželé.

Partneři mají vzájemnou vyživovací povinnost, která má být stanovena tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou partnerů byla zásadně stejná. Neplní-li jeden z partnerů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Pokud bylo partnerské soužití zrušeno, může bývalý partner, který není schopen se sám živit, žádat od bývalého partnera, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dále lze bývalému partnerovi, který se na trvalém rozvratu společného vztahu nepodílel a jemuž byla zrušením partnerského vztahu způsobena závažná újma, přiznat soudem výživné od druhého bývalého partnera až na dobu tří let od zrušení partnerského soužití ve stejném rozsahu, v jakém by vznikla vyživovací povinnost v případě, že partnerské soužití by nebylo zrušeno.

Rada čtvrtá

V případě dědění jsou partneři postaveni na roveň manželům.

Registrovaní partneři byli zahrnuti novelou do občanského zákoníku do I. dědické skupiny, a proto v případě smrti partnera, který o svém majetku nepořídí závěť, dědí pozůstalý partner spolu s dětmi zemřelého partnera rovným dílem. Partner však stejně jako manžel zůstavitele nemůže dědit v I. dědické skupině sám, a proto nedědí-li děti zemřelého partnera, nastupuje II. dědická skupina, v níž dědí partner zůstavitele, jeho rodiče a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V této skupině již však partner může dědit sám, a proto není-li jiných osob uvedených v II. dědické skupině, připadne partnerovi celé dědictví.

Rada pátá

Pro ukončení partnerství platí jednodušší postup než u rozvodu.

Partnerství zaniká obecně smrtí jednoho z partnerů nebo prohlášením jednoho partnera za mrtvého nebo zrušením rozhodnutí soudu na návrh jednoho z partnerů. Soud rozhodne o zrušení partnerství, jestliže žalobce prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá. Pokud se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů:

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích

NEPŘEHLÉDNĚTE:Každou středu v tištěném vydání Deníku vychází právní poradna, ve které se dozvíte, jak postupovat v konkrétních situacích a čeho se naopak vyvarovat.


Rubrika 5 rad zdarma je společným projektem Deníku a internetové právní poradny Právní linka www.pravnilinka.cz.