Kliknutím zvětšíte„Nemusíme si nic říkat, všichni to cítíme stejně. Svatopluk by nechtěl abychom seděli a brečeli nad jeho smrtí. Chtěl by abychom oslavili jeho život! Jako společenský člověk, který měl rád lidi a velké události plné piva, však během svého života žádnou velkou párty neuspořádal. Teď máte příležitost dát si pivo se Svatoplukem a na Svatopluka! Zajistíme věnečky a rakvičky!,“ vzkazují kamarádi a muzikanti, kteří Svaťu znali nejlépe.
Oblíbená místa: klub, řeka a hřbitov
Kromě klubu Kofola existují ještě další místa neodmyslitelně spjatá se Svaťou Chlápkem. V krnovské Kofole hrával s Proximou, v brantické hospodě U Vojty s Brantickými bardy a na soutok řek Opavy s Opavicí se chodil zchladit v parném létě a otužovat v zimě. Poslední rok rozesílal přátelům selfíčka, jak si jeho milované koupací místečko postupně přivlastnil obchvat Krnova.
Dokonce i krnovský hřbitov byl místem, kde se Svatopluk cítil jako doma. Pár let brigádnicky vypomáhal v pohřební službě, takže s oblibou žertoval, že dnes už zase byl jednou nohou v hrobě. O své funebrácké zkušenosti mluvil nadšeně. Vlastně mluvil nadšeně, radostně a s humorem úplně o všem. Třeba i o tom, jak při silvestrovských oslavách 2019 ztratil mobil nebo jak ho na kole srazilo auto. Nebo o tom, jak založil školu a stal se jejím ředitelem.
Reformátor a šiřitel pokroku
Za dob socialismu jsme si zvykli, že o handicapované spoluobčany se postarají velkokapacitní Ústavy sociální péče. Brali jsme jako samozřejmost, že děti s těžším postižením úřady označily za nevzdělavatelné a vyřadily je ze školského systému. V takové atmosféře na počátku devadesátých let začíná svou pedagogickou dráhu mladý pan učitel Svatopluk Chlápek.
S nekonečnou trpělivostí učil nejen děti. Učil všechny kolem sebe, že existují daleko modernější služby pro znevýhodněné, než jaké jsme zdědili. V okrese Bruntál byl průkopníkem církevního školství a chráněného bydlení. Uvědomil si nezbytnost transformace dosavadního systému, a jako talentovaný pedagog to prostými slovy vysvětlil a předal ostatním.Když se v Krnově zvláštní škola transformovala na Církevní pomocnou školu, stál pan učitel Svatopluk před problémem, jak vysvětlit žákům podstatu nového názvu.
„Všem jsem vysvětloval, že slovo pomocná znamená, jako že si tam všichni navzájem pomáháme,“ vzpomínal Svatopluk Chlápek na oslavách dvacátého výročí Církevní pomocné školy jako její první ředitel.
Stacionář Benjamin, pak i školaPíše se rok 1998. Krnov se zotavuje po velké povodni. Na sídlišti pod Cvilínem vzniká stacionář Benjamin, kde jsou připraveni nabídnout úplně novou službu rodičům pečujícím o dítě s postižením. Nositeli změn v tomto oboru se v Krnově stali manželé Martina a Svatopluk Chlápkovi.
„Protože tehdy ještě neexistovalo GDPR, tak nám na okresním úřadě, který pro změnu dnes už neexistuje, vytiskli seznam takzvaně postižených. S tímto seznamem a s mojí ženou Martinkou jsme sedli do trabantu a objížděli jsme ty lidi. Jak Jehovisti jsme zazvonili, dobrý den, prý tu máte někoho postiženého, nechcete ho dát k nám do stacionáře? Někteří reagovali: když to zaplatíte, odvezete ho a nakrmíte ho tam, tak my vám ho teda dáme. Tehdy lidé ještě nic nevěděli o sociálních službách. Taková byla doba,“ zavzpomínal Svatopluk Chlápek jak se v Krnově zakládala škola Slezské diakonie a stacionář Benjamin, který byl ještě o rok starší.
Nevzdělavatelné děti?
„Kdyby nebyl Benjamin, škola by neměla na co navázat. Pro vznik školy byl Benjamin zcela zásadní. V tom Slezská Diakonie projevila prozíravost. Byla si vědoma trendů a základních lidských práv ve vzdělávání znevýhodněných spoluobčanů. Už při založení stacionáře Benjamin podali žádost na ministerstvo školství, aby se v Krnově zřídila i škola,“ doplnil Chlápek.
Tehdy byl názor o nevzdělavatelných dětech hluboce zakořeněný nejen ve společnosti, ale i mnozí pedagogové se ptali: má to smysl, aby do školy chodily i děti, které se možná nikdy nenaučí číst a psát?„Často jsme slyšeli: ty peníze ve vzdělávacím systému budou chybět pro zdravé děti. Vy je odeberete na děti, co se stejně nic nenaučí. Ministerstvo se nejspíš muselo vypořádat s podobnými názory, protože o naší škole rozhodovalo velmi dlouho. Rozhodnutí, že škola může vzniknout, vydalo v červnu. Prázdniny jsou krátká doba na to, aby se nový školní rok stihl v nové škole. Bylo nutné jednat,“ shrnul Chlápek co předcházelo otevření nové školy 31. srpna 1999.
Nájem za korunu ročně
„Chodil jsem do rozestavěné školy strašit dělníky: Chlapi neblbněte, to musíte stihnout. Děti nemají kam chodit. Když si uvědomím, co všechno jsme museli zvládnout za dva měsíce, uvádím tuto školu jako příklad, že nic není nemožné. Musím poděkovat také městu Krnov, protože objekt za korunu ročně vám jen tak někdo nepronajme. Mám dojem, že městu už dlužím 15 korun, protože jsem tak směšný nájem ani neplatil. Kdyby to v účetnictví chybělo, hned vám těch 15 korun předám jen co skončím s tímto projevem,“ obrátil se Svatopluk Chlápek ve své slavnostní řeči na zástupce města, kteří se účastnili 20. výročí založení školy.
V Rusku vypátral dívku narozenou v Krnově
Mezi Svatoplukovy koníčky patřilo cestování. Pořádal nezapomenutelné přednášky o svých cestách, hlavně na východ, na Ukrajinu a do Ruska. Dostal neuvěřitelný nápad vypátrat v Rusku další osudy dívky Olji, která se narodila v Krnově jako dcera důstojníka okupační sovětské armády. Navštívil ji v Nižném Novgorodu, který se původně jmenoval Gorkij podle rodáka Maxima Gorkého.Protože se Olja zrovna vdávala, pozval Svatopluk novomanžele na svatební cestu do Krnova. V rodném Krnově strávila Olja s manželem Olegem dva týdny.
„Musel jsem je poučit o tom, jaký vztah mají Češi k Rusům, ať nejsou překvapeni. Vysvětlil jsem jim, že jsme Rusům vděční za to, že nás za války osvobodili od Hitlera, a současně Rusy také nenávidíme, protože nás okupovali. Teď už chápou, proč většina z nás má k Rusům tak rozpolcený vztah. Moc jsem je v tomto ohledu nešetřil. Ukázal jsem jim také fasády s dírami po kulkách, kterými po nás stříleli v osmašedesátém jejich předkové,“ představil Chlápek své hosty Olju a Olega na přednášce v krnovské čajovně.
Kapela ze základní školy
Mezi Svatoplukovy nejoblíbenější předměty patřila motorka a basová kytara. Znáte nějakou kapelu, co založili děti na základní škole a hraje ve stejném složení přes čtyřicet let? Spolužáci ze Základní devítileté školy Smetanův okruh Svaťa Chlápek, Martin Hradečný, Petr Kania a Zdenek Kocián založili kapelu Proxima. „Těžko se hledají slova… Byl jsi často na zabití, ale co bychom dali za to tě teď tady mít…,“ vzkázali spolužáci a spoluhráči Svatoplukovi do muzikantského nebe.
Svobodná demokratická škola Erazim
Svatopluk Chlápek zůstal reformátorem školství až do konce svých dní. Nadchl se pro myšlenku založení Svobodné demokratické základní školy Erazim, která přichází s převratnou koncepcí vzdělávání. V této škole se děti o demokracii neučí, ale žijí demokracií v praxi.
"Po nešťastné nehodě na koloběžce a dvou týdnech na JIP nás opustil Svatopluk Chlápek. Byl spoluzakladatelem naší školy, drahým přítelem i spolupracovníkem. Profesně se u nás označoval za „kancelářskou krysu“, neboť měl na starosti papíry, přestupy, matriku a další kouzla, jimž jsme nerozuměli. Truchlí za něj stovky, ne-li tisíce lidí, neboť byl také zakladatelem a ředitelem krnovské církevní speciální školy a chráněného bydlení. Jako každý učitel byl i Svatopluk jednou nohou v kriminále a coby brigádník v pohřebním ústavu byl i jednou nohou v hrobě. Víme, že by si nepřál kolem své smrti smutek, ale pořádnou pařbu. Jeho duše byla celou dobu svobodná. Nyní je svobodné i jeho tělo," rozloučila se se Svatoplukem škola Erazim.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
