Pod Pradědem se rejsci pletou běžkařům do stopy. Shání potravu

Není zřejmé, odkud přesně pískání přichází, ale je tak hlasité, že ho nelze přeslechnout. Zvuk bývá slyšet na úseku desítek metrů, kde kromě sněhu, bílé stopy a smrků není vidět vůbec nic, co by mohlo pištět vysokým hláskem.

Kdo si ale počká, ten se dočká. Tedy dočká se rejska. Odněkud se vynoří, střelhbitě přeběhne běžeckou stopu, a za pár vteřin zase zmizí pod sněhem. Pro amatérského fotografa je téměř nemožné vyfotit ho na sněhu.

VIDEO: Rapeři z Krnova překvapili s klipem z ghetta ke zbourání. Líbí se vám?

Je rychlý a čidla fotoaparátu většinou mají problém zaostřit bílou plochu. Proč se rejsci v prosinci raději nevěnují zimnímu spánku v norách a motají se mezi běžkaři?

„Rejsci v zimě nespí, protože s ohledem na rychlý metabolismus si nedokáží vytvořit dostatečné tukové zásoby. Z fotografií si nedovolím bližší určení. Možná vás jen navedu na rozdíly ve velikosti a poměr délky ocasu k délce těla,“ komentoval fotografie hmyzožravců v běžecké stopě Martin Bodešinský z krnovského Střediska ekologické výchovy SEV.

Například rejsek horský má ocásek skoro stejně dlouhý jako tělo a je ze všech rejsků nejrobustnější. Je možné ho zahlédnout také ve dne.

V Jeseníkách se rozjely první vleky. Jak jsou na tom další sjezdovky?

V publikaci „Chránění, vzácní a málo známí savci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky“ upozorňují autoři Dušan Duhonskýa Petra Malovaná, že v Jeseníkách se kromě tří druhů rejsků vyskytují také jejich blízcí příbuzní: bělozubky.

Ani téměř neznámé bělozubky si nemohou dovolit zimní spánek. Na rozdíl od rejsků mají hmatové štětinky na ocásku a bílé zuby. Zuby rejsků mají spíš červenohnědé zabarvení. „Rejsci speciálně, pokud se na několik málo hodin octnou bez potravy, rychle hynou,“ uvádí publikace o savcích, kterou vydala správa CHKO Jeseníky.