Je ale potřeba uznat, že to byly právě počítače, které takzvaným západním zemím pomohly k ekonomické převaze, a tím přispěly k pádu komunistického bloku. Už v roce 1968 odhadovali odborníci, že technologický vývoj je v těchto zemích zpožděn asi o patnáct let.

Počítač v ocelárnách

Počítače v době totality dostávali především vojáci, firmy pracující pro armádu, vědecké ústavy a vysoké školy. V našem regionu byly instalovány první počítače v hutním kolosu NHKG Ostrava v roce 1960, šlo o děrnoštítkové stroje Aritma, později počítače Gamma 10 britské firmy Bull, dále pak Zuse 23 z tehdejšího západního Německa.

Mezi první počítače instalované na Moravě vůbec patřil německý sálový přístrojový komplex Zeus 11; dostala ho Meopta Přerov, výrobce vojenských optických zaměřovačů. Ale moc si v tomto podniku s novým počítačem nerozuměli, protože byl většinou v poruše, a při projektování nových vojenských optických přístrojů moc nepomohl. Nakonec jim svou kapacitou vypomáhalo právě výpočetní středisko Nové huti. To poskytovalo drahou „počítačovou kapacitu" také kopřivnické Tatře a Tesle Rožnov.

Počítač Leo 360, výrobek firmy English Electric Leo Marconi, byl vystavován na veletrhu v Brně, odkud byl pro Novou huť zakoupen v roce 1965, o rok později instalován a s velkou slávou dán do provozu. Do Ostravy ho přivezla kolona stěhovacích vozů.

Byl to druhý počítač tohoto typu v Československu, první dostalo výpočetní středisko dopravy a spojů v Praze. V prosinci 1973 byl v NHKG instalován moderní IBM 370 (platila pro něj výjimka ze zákazu vyvážet tyto přístroje do socialistických zemí), který byl po třinácti letech nahrazen dokonalejším typem IBM 4361.

SUPERPOČÍTAČ. Vizualizace: IT4Inovations
SUPERPOČÍTAČ. Vizualizace: IT4Inovations

České počítače

V té době už pracovalo na území někdejšího Severomoravského kraje zhruba čtyřicet velkých a stejně tolik menších počítačů. Byly to zejména přístroje SMEP (systém malých elektronických počítačů), společné konstrukční a součástkové dílo SSSR, Československa, NDR, Polska a Bulharska. Tyto stroje byly na svou dobu osmdesátá léta konstrukčně značně zastaralé, ale k jejich dobru je potřeba říct, že patřily mezi takzvané minipočítače a byly relativně málo poruchové. Ale jen proto, že některé součástky si Československo muselo vyrobit samo, ty z ostatních socialistických zemí (kromě NDR) byly velmi nekvalitní.

U nás byly tyto počítače vyráběny v Závodech výpočtovej techniky v Banské Bystrici. Celkem jich bylo smontováno 250, z nich se zhruba pětina dostala na střední a severní Moravu. Ve druhé polovině osmdesátých let vyrábělo malé počítače (PC) JZD Slušovice a v severomoravských podnicích jich fungovalo asi sto padesát. Byly sestavovány ze součástek dovezených z jihovýchodní Asie. Výroba domácích počítačů byla v roce 1990 zastavena, náš trh zaplavily desetitisíce menších, modernějších a dokonalejších počítačů nejrůznějších výrobců od asijských nekvalitních napodobenin až po nejlepší značky renomovaných firem.

Emigrant Svoboda

K tomu zbývá připomenout, že největším a vůbec prvním českým počítačovým expertem byl Antonín Svoboda. Již za první republiky konstruoval vynikající protiletadlové zaměřovače. Po okupaci musel uprchnout do USA a byl spoluautorem protiletadlového zaměřovače Mark 56 řízeného radarem. Po válce se vrátil do Československa a zkonstruoval první naše počítače SAPO (samočinný počítač) a EPOS (elektronický počítač). Potýkal se ale s tak těžkými politickými problémy, že v roce 1964 emigroval podruhé. Patřil k uznávaným počítačovým teoretikům a učil v USA na mnoha vysokých školách. Prezident Václav Havel mu v roce 1999 udělil vyznamenání Za zásluhy.