Režiséra Aleše Koudelu inspirují kontroverzní kapitoly naší historie. Po dokumentech jako Vlasovci, Banderovci, Sloužil jsem ve wehrmachtu nebo Válka očima dětí se Koudela rozhodl divákům ukázat také Československo v období Mnichova a Druhé republiky.

Při nástupu Hitlera k moci, po anšlusu Rakouska i po odtržení Sudet byly statisíce německých, rakouských a sudetoněmeckých Židů vyhnány ze svých domovů. Jak se československý stát zachoval k těmto vlnám židovských uprchlíků? O tom chce vyprávět Aleš Koudela v novém dokumentu, který má pracovní název Druhá republika.

O víkendu se natáčelo v Krnově v Hlubčické ulici u polských hranic, u synagogy, na Ježníku i v bývalých kasárnách. Mezi komparzisty byla řada Krnovanů. Nesměli chybět ani někteří členové krnovského Klubu vojenské historie KVH Maxim, kteří si zahráli už v Koudelově filmovém dokumentu Vlasovci.

„Základní pravidlo je, že si se všemi tykáme,“ připomenul Aleš Koudela na úvod nováčkům a pak se obrátil k dětem z komparzu: „Nazdar děcka, já jsem strejda Aleš“. „A my jsme Židové, ale jenom jako,“ představil dětský komparz chlapeček v dobovém kostýmu.

Také dospělí komparzisté si vyměňovali první dojmy. Snad každý vyfasoval boty o dvě čísla menší nebo větší, takže teď už bude snadné nasadit ve tváři ten správný výraz, který má vyjadřovat útrapy dlouhého pochodu. Režisér mezitím kontroloval rekvizity.

„Pozor na tento kufr. Vypadá hodně staře, ale každý, kdo za socialismu kempoval, ho pozná na první pohled. V sedmdesátých letech se v těchto kufrech prodávaly propanbunanové vařiče, takže do třicátých let rozhodně nepatří. A pozor jak klukům nasazujete rádiovky, protože netočíme Rychlé šípy,“ rozdával režisér pokyny.

Díky Trháku diváci znají filmařskou metodu „kdo má kostým, jde za rakví“. V praxi to funguje tak, že Pavel Sluka z KVH Maxim dopoledne byl Žid, během polední pauzy sundal pejzy a oholil se, takže odpoledne už stál před kamerou jako gestapák.

„V malém týmu každý dělá, co je potřeba. Nedávno jsme třeba v Ostravě točili dokument o srpnu 1968. Kdo zrovna nestál před kamerou, měl úkol zastavovat řidiče a požádat je, aby nám nevjeli do záběru. Protože jsme pořád byli v kostýmech, řada starších řidičů si při pohledu na nás vybavila ten strašný šok, když v osmašedesátém místo esenbáků nejednou řídil dopravu Rusák se samopalem,“ prozradil Sluka veselou historku z natáčení.

Podzimní počasí filmařům přálo, jen kvůli příliš silnému větru museli ve scénáři škrtnout scény, které měly být natáčené dronem z ptačí perspektivy.

„Snažili jsme se vycházet z autentického vyprávění pamětníků. Židovští vyhnanci si vybavili různé detaily, jak řadu dní utíkali do neznáma přes pole, louky a lesy. Vzpomínali třeba, jak se při zastávkách snažili vyhloubit jámu, ve které by aspoň děti byly trochu chráněné před větrem. Ty nejdrastičtější scény násilí a bití do krve jsme se rozhodli ztvárnit jen v náznacích, třeba jako čekání na výslech čelem ke zdi,“ prozradil Aleš Koudela jak se historické události převádí do filmového jazyka.

Z historických osobností, které ve filmu vystupují, si v Krnově zahrál generál Syrový. Ten jako ministr národní obrany pokojnou cestou předal Československo Hitlerovi a po válce za to skončil ve vězení.