1. STANISLAV HLAS, KOPŘIVNICE

Sedávala na své židli mezi stolem a kuchyňskou linkou. V jejích rukou byl poklad. Jehlice se jí mezi prsty jen míhaly jako Nastěnce v Mrazíkovi.

Byl jsem malý chlapeček, nikoliv holčička, a nevím, proč mě maminčino umění tak inspirovalo.

A tak se dokonce stalo, že jsme usedli vedle sebe a pletli oba…

Chtěl jsem, aby mě to naučila. Strašně jsem toužil si to alespoň zkusit.

Maminka mistrně ovládala ruční práce vyšívání, háčkování, pletení… Návody a nápady hledala v ženských časopisech, především v Praktické ženě.

Co všechno upletla a uháčkovala pro nás syny, tatínka a pak i vnučky, snachu a další příbuzné, to už nikdo nikdy nespočítá.

Ručním pracím se věnovala do chvíle, kdy jí to zdraví dovolilo.

x x x

Na počátku roku 2008 ji postihla mozková příhoda, kterou překonala.

Po roce jsme maminku odvezli do nemocnice podruhé, a již se nám nevrátila. Těžce nemocná, odkázána na nepřetržitou péči, dožila svůj život v Domově Příbor.

Doma na kuchyňské lince, tam úplně nahoře, leží košík s jehlicemi, klubíčkem červené příze a upletenými ponožkami jejím posledním výrobkem.

Pohlédnu tam a myslím na maminku a její zlaté ruce…