2. soutěžící - JIŘÍ MÍČEK, OSTRAVA-PORUBA

Voda byla tak strašně studená, že jsem z moře vyběhl jako Schumacher z depa

Jako většina dětí měl jsem i já rád vodu a vyhledával jsem koupání, kde se dalo. Ať už to bylo v potoce u babičky na venkově, v řece Odře, nebo později na novém koupališti u nás ve městě. Jen jaké je to koupání v moři, to jsem nevěděl. Začal jsem toužit po mořské slané vodě a vlnkách. Bohužel na to ale rodiče neměli peníze.

Maskot soutěžeKdyž jsem dospěl a byla naděje, že bych se k moři mohl podívat, přišel Únor 1948 a s mořem byl „útrum". Ani do Polska k Baltskému moři se tenkrát vycestovat nemohlo. Nezbývalo nic jiného, než se nadále koupat v Odře nebo na koupališti.

Po několika letech, když jsem byl již ženatý a byl povolen styk s příbuznými v Polsku, svitla naděje. V Polsku jsme sice žádné příbuzné neměli, ale díky tomu, že náš soused byl ředitelem československého přístavu v polském Štětíně, dostali jsme pozvání od „bratrance" z Gdyně.

Nastala živá korespondence mezi námi a „bratrancem" a po vyřízení potřebných formalit jsme do Gdyně odjeli. Jenomže, jistě to znáte, zákon schválnosti nikdy nespí. Nespal ani tentokrát a my ve Varšavě uvízli na nádraží, neboť na další spoj z Varšavy do Gdyně jsme již místenku nedostali. Co teď? Stáli jsme nerozhodně před nádražím a uvažovali, co dále podniknout. Asi jsme nebyli první takto postižení, neboť kde se vzal, tu se vzal mladík, který nám ihned nabídl okružní jízdu Varšavou a my jsem rádi tuto nabídku přijali. A nelitovali jsme. Díky tomuto rozhodnutí jsme poznali jak historickou, tak i nově budovanou Varšavu s patřičným výkladem o pamětihodnostech hlavního města. Když jsme se vrátili zpět k nádraží, došlo k rozloučení s naším průvodcem. Když manželka podala mladíkovi ruku, najednou ruka začala kmitat nahoru a dolů, až se ocitla u rtů mladíka, který s úklonou ruku mé paní políbil. Manželka byla z toho celá „vyjevená", protože u nás tenkrát líbání ruky rozhodně běžné nebylo.

Dalším rychlíkem jsme z Varšavy do Gdyně dojeli již v pohodě, kde nás očekával „bratranec" Tadeáš. Políbení manželčiny ruky nebylo pro manželku již tak velkým překvapením jako spíše pro mne, neboť po celou dobu jízdy, od nádraží až k domu hostitele, mi manželka naznačovala, že rovněž i já musím Janince manželce Tadeáše ruku políbit.

„To víš, ani náhodou," pomyslel jsem si a zůstal jsem klidný. Když jsme vcházeli do bytu, kde nás již Janinka očekávala, už jsem tak klidný nebyl, začal jsem se potit až po konečky vlasů. Zbytečně. Janinčina něžná ručka sama „přilétla" k mým rtům, já jen kývl hlavou a bylo po dilematu.

2. soutěžícího - JIŘÍ MÍČEK, OSTRAVA-PORUBA

Gdyně je přístavní město se zaoceánským přístavem, kde mimo dopravní lodě kotví i lodě válečné. V té době tam odpočívaly lodě Burza a Blyskawica, které jsme si se zájmem prohlédli. Nás ale především zajímaly pláže, takže jsme procházeli dále kolem pobřeží, abychom si vyhlédli vhodné místo pro koupání. Jenom vyhlédli, neboť za současného nevlídného počasí to bylo vyloučeno.

Volný čas jsme využívali, jak se dalo. Motorovým člunem jsme si zajeli na poloostrov Hel, proslulý plážemi a kulturním rekreačním prostředním. Zajímavý byl také zájezd do Gdaňska, dříve hanzovního státu se staroněmeckou kulturou a architekturou, dnes námořního obchodního centra Polska. Postupně jsme poznávali severní oblast Baltu, navštívili festivalové město zpěvu a tance Sopoty, ve městě Oliwa jsme obdivovali park s palmami a exotickou květenou a také chrám s největšími varhanami v Evropě. Viděli jsem toho hodně, jenom koupání v moři zatím nevyšlo. Naši hostitelé Janinka a Tadeáš nás provázeli všemi atraktivními místy Gdyně, pozvali nás také do „Inter clubu", kde jsme se seznámili s námořní elitou Gdyně a s Tadeášovými přáteli. Zábava probíhala v pohodě až do doby, kdy došlo k tanci. Zde na mne čekalo další překvapení, a to, že se tanečnici líbá ruka po každém tanci. Došlo i na mě, nakonec jsem překonal tu nejistotu a kýval hlavou, až mě bolelo za krkem. Ale stále toho líbání nebylo dost. U stolu mi Janinka taktně naznačila, že u nich v Polsku jsou takové „moresy", že se tanečnici líbá ruka i před tancem, čehož jsem si dříve nevšiml. „No nazdar," řekl jsem si v duchu a zase jsem šel kývat hlavou. Ještě štěstí, že jsem se to dozvěděl až v závěru zábavy a že jsme v dobré náladě včas Inter club opustili.

Vše bylo krásné, dovolená ubíhala v pohodě, jenom plavky zůstávaly stále suché. „To tak dál nejde, abychom odjeli od moře, a ani se v něm nenamočili," prohlásil jsem a bylo rozhodnuto.

Den před odjezdem jsme vzali deštník a plavky a šli s manželkou na nejbližší pláž, kde nebylo ani živáčka. Rychle do plavek a rychle do moře. Studený vítr neustával, voda jako led a já po několika tempech dal zpátečku a z vodu vyběhl jako Schumacher z depa. Manželka si jen namočila nohy po kotníky a z vody rychle do teplého oblečení. Tak to bylo to naše „poprvé u moře".

Dnes po čtyřiapadesáti letech s fotkami v ruce vzpomínáme na všechny ty zážitky s úsměvem a já na můj splněný dětský sen koupat se v moři…

Moje první dovolená u moře

Strávili jste před lety svou první dovolenou u moře? Jak na to dnes s odstupem let vzpomínáte? Máte ze své první dovolené u moře fotografie? Pošlete nám je, napište krátký příběh, uveďte, kde to přesně bylo, ve kterém roce, co vás potkalo veselého… Soutěžte o ceny! Více zde: SOUTĚŽ DENÍKU: Moje první dovolená u moře

Své příspěvky s heslem DOVOLENÁ posílejte na e-mailovou adresu: soutez.moravskoslezsky@denik.cz nebo na poštovní adresu: Moravskoslezský deník, Mlýnská 10, 702 00 Moravská Ostrava