11. soutěžící - MAX SOBOTA, KARVINÁ

To byl rok 1967, konečně přišla na nás řada a na jaře 1969 jsme očekávané auto MB 1000 dostali.

O prázdninách jsme vyrazili do Polska k moři na poloostrov Hel. S pozváním, které bylo nutno na propustku nebo pas nebyl problém, protože jsme v Polsku měli strejdy a tety. Ani peníze nebyl problém vyměnit.

Po ujetí asi 800 kilometrů jsme konečně o půlnoci dorazili na Hel. Byl to krásný pohled na měsícem osvětlené moře. Ještě v noci jsme na takové široké planině asi čtyři kilometry před rybářským městečkem Jastarnia postavili stan. Tenkrát tam žádný kemp nebyl. Stanovalo se „na divoko". Nikomu to nevadilo, místa bylo dost.

Poloostrov Hel je dlouhý asi dvacet kilometrů. Na jižní straně Gdaňská zátoka, na severovýchod Baltické moře, krásné pláže. Písek vyhřátý od slunce pálil, ale voda byla hrozně studená měla asi jen devět stupňů Celsia. Ani v poledne se nedalo zajít do moře po kolena, natož se koupat.

Opačná situace byla na druhé straně poloostrova v Gdaňské zátoce. Tam jsme mohli ve vodě jít až 500 metrů a stále jsme měli vodu do pasu. A byla navíc pěkně teplá, protože počasí bylo stále slunečné.

Snímek 11. soutěžícího - MAX SOBOTA, KARVINÁ

Zažili jsme tam také legrační chvíle, to když si švédští turisté postavili stan asi sto metrů od nás. Oni byli všichni blonďáci a bílí jak vápno. Celý příští den se opalovali. Slunko pořádně zatápělo. K večeru byli Švédové červení jako raci. Potom tři dny nevylezli ze stanu… Až večer, když slunko zašlo. Také jsme se tam skamarádili s polskými turisty, kteří nám hlídali stan, když jsme chtěli odejít do městečka nebo jinam.

Dva týdny utekly, ani jednou nepršelo a jelo se domů. Vzpomínky nám ale zůstaly…