12. soutěžící STANISLAV HLAS, KOPŘIVNICE

K nim se přidali ještě další tři hoši a společně prožívali nevšední příběhy a neuvěřitelná dobrodružství. Pan Jaroslav Foglar nápaditě vymyslel, pan doktor Jan Fischer bezvadně nakreslil a já jsem jako dítě objevil kouzlo obrázkového kresleného seriálu.

Ten proslulý a dnes legendární kreslený seriál (slovo komiks mi tu vůbec nesedí) se zrodil již dávno předtím, než jsem spatřil světlo světa.

Po klasické foglarovské látce sáhli filmaři a v ateliérech se zrodil nový seriál. Tentokrát živý, hraný. Přišly Vánoce roku 1969. Pro mě možná jedny z nejkrásnějších. Sníh, zima jako vymalovaná. V naší mírně klopené ulici to dobře jezdilo na saních. Přes den zimní radovánky a k večeru rychle domů. Tehdy Československá televize nadělila malým divákům překrásný dárek. Premiéru romantického foglarovského seriálu Záhada hlavolamu.

Býval jsem droboučký klučina, a tak mě rodiče posadili na vysokou stoličku, abych dobře viděl na televizi, která měla přesně tolik let jako já. Dobrodružství v tajemných uličkách Stínadel jsem prožíval s těmi kluky a při tom napětí a záhadách často mrazilo v zádech. Každý den jeden díl, od Vánoc až do konce roku.

Z pětice představitelů Rychlých šípů rád vzpomínám na Zdeňka Jánského v roli Jindry Hojera. Sympaťák. Mladšímu bráškovi se zase líbil Červenáček, prý to byl pěkný kluk. Hrál ho Roman Skamene, který se pak vydal na hereckou dráhu.

Seriál se dočkal několika repríz a při nich nešlo nevzpomenout na Vánoce devětašedesátého a mých jedenáct let.