16. soutěžící ALENA BLUSOVÁ

Dnes se tomu všichni s pobavením zasmějeme, ale tehdy to vypadalo dost dramaticky.

Před štědrovečerní večeři jsme se vždy všichni modlili. Otec byl nábožensky založen (budiž mu země lehká) a trval na této tradici. Stáli jsme u stolu a modlili se nahlas. Já mimoděk zavadila pohledem na bráškův mumlající obličejíček, zkroucený do křečovité grimasy potlačované smíchem a katastrofa byla na světě. Oba jsme vybuchli nekontrolovatelným smíchem.

V ten moment otec uštědřil Karlovi pořádný lepanec, byl blíž jeho pádné ruce. Bratr zavrávoral, nečekal tak silnou reakci a obličejem se ponořil do zrovna nalité polévky. Byla to hustá hrachovka, tak si dovedete představit, jak asi vypadal. Při pohledu na jeho tvářičku se můj smích ještě znásobil a skoro bylo po sváteční pohodě. Nebýt maminky, skončilo by to ještě hůř. Dnes při štědrovečerní večeři se už nemodlíme, jen si přejeme všechno nej… a ať se zase příští rok sejdeme.

U stolu je nás někdy bylo i čtrnáct. Často si vzpomenu na tu příhodu z dětství a na tváři se mi vykouzlí úsměv se vzpomínkou na ta dávná léta. Říkám si, stejně to bylo krásné a mělo to své kouzlo.