Praha žije v těchto dnech XVI. všesokolským sletem. Před deseti lety měly v Krnově třídní sraz absolventky Dívčí měšťanky, které chodily do školy v letech 1947-1951. Vzpomínky spolužaček, které se setkaly po 58 letech, byly mimořádné v tom, že na vlastní kůži zažily cestu ze Sokola do Pionýra a přechod od demokracie ke stalinismu. Dozvuky války se kolem nich mísily s rozjásaným budováním komunismu. Byly také posledním ročníkem, který zažil fenomén oddělené dívčí a chlapecké měšťanky.

Tyto spolužačky se narodily do začínající války kolem roku 1936. Když se jejich rodiče rozhodli po odsunu Němců usadit v Krnově, bylo jim kolem devíti let. Dívčí měšťanka pro ně představuje vzpomínky z období, kdy měly od 11 do 15 let. Dámy se pokoušely rozpomenout na jména kantorů a spolužáků nad nad zažloutlými fotografiemi 4. A a 4. B.

„Když jsme na školu nastoupili, byl ředitelem František Čížek, zapálený Sokol. Společně s dalšími krnovskými Sokoly, hlavně s panem Čechem a Jebavým, při každé slavnosti oblékali sokolské kroje. Dokonce v nich v průvodu jezdili na koni. Protože ředitel Čížek byl náčelníkem Sokola, vzal nás v roce 1948 všechny na Všesokolský slet v Praze. Skandovaly jsme tam Bez Beneše a bez Hany nenecháme Hradčany. Jen co jsme se vrátili, oznámil panu řediteli Čížkovi pan učitel František Václavík: od zítřka jsem ředitelem místo vás. Pořád jsme našemu oblíbenému Františkovi Čížkovi říkali pane řediteli, ale on nás prosil, ať toho necháme, protože už je řadový učitel. No a příští rok už na žádných slavnostech sokolské kroje nebyly. Všichni jsme měli pionýrské šátky a skandovali jsme „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Tehdy nám vůbec nepřišlo divné, že na brigádách nosíme rudé šátky a zpíváme budovatelské písně. Byli jsme mladí, a bavil nás svět a mysleli jsme, že to tak má být. Dokonce i na třídní fotografii máme pionýrské šátky. Byla taková doba. Jako sokolské cvičenky jsme chodili ke sportovnímu lékaři doktoru Gelnarovi. Ten na dlouho skončil ve vězení, protože někdo v krnovské Sokolovně nechal protistátní letáky. On je viděl, ale neohlásil to. Zavřeli ho do vězení na spoustu let,“ vzpomínaly Marie Sikorová, Eva Urbanová a Hana Čarnecká na dívčí měšťanku a konec Sokola v Krnově.

Setkání Volyňských Čechů a jejich potomků ve Slezských Rudolticích provázela výstava, která přiblížila život této komunity ve vesnicích, které dnes leží na území Ukrajiny.
Rudoltický zámek hostí výstavu o osudech volyňských Čechů