Jaroslav Vlk se sedmasedmdesátiletou Marcelou Pavlíkovou, které povodeň vzala vše.Marcele Pavlíkové (na snímku vpravo společně se starostou Třebomi) je sedmasedmdesát let. Povodeň, která se minulou středu okolo 20. hodiny prohnala obcí s 230 obyvateli, jí vzala všechno.

„V takovém věku budu začínat znovu. Beru sedm a půl tisíce důchodu. Nevím, z čeho si pořídím nové věci. Všechno jsem musela vyhodit," líčila v polovině týdne naší redakci ve své kuchyni, kde voda vymlela podlahu, zdrcená Marcela Pavlíková.

Při popisu zhruba týden starých událostí musela konverzaci v některých chvílích přerušit, protože jí do očí vháněla slzy. Stále si dává dohromady, co se vlastně stalo a co to pro její budoucí život bude znamenat.

Škody museli odstraňovat i v Hněvošicích  Velká průtrž mračen, která minulou středu zasáhla Opavsko, páchala škody také v Hněvošicích. Místní hovoří o povodni, kterou nikdy předtím nezažili. Opravovat se musí část silnice a také některé mostky. „Máme zničenou část vozovky o rozměru 10 krát 10 metrů. Zrovna včera jsem byl na místě s projektantem a řešili jsme, co bude při opravě nutné udělat a kolik by to mohlo stát. Poškozena byla také dlažba na mostcích. Přesnou částku, která bude nutná k rekonstrukci, ovšem zatím neznáme," uvedl hněvošický starosta Josef Kremser. Oproti Třebomi žádný z občanů nepřišel úplně o všechno. „Nikdo takový u nás není. Jedné rodině povodeň zaplavila čtyři auta, další sklepy, ale že by někdo přišel o všechno, to ne," pokročil dále. 

„Povodně, které Třebom postihly v roce 1982, byly také ničivé. Vzpomínám si, že vody tenkrát bylo ještě více. Tenkrát jsme přišli o všechno a nyní se to opět opakuje. Teď se to strhlo strašně rychle. Než jsem se stačila vzpamatovat a uvědomit si, co se vlastně děje, měla jsem v celém domě spoustu vody. Mám postiženou levou ruku, tak pro mě bylo nesmírně složité dostat se ven," mínila povodněmi jedna z nejhůře zasažených obyvatelek Třebomi a pokračovala: „První dva dny po záplavách jsem byla v takovém šoku, že jsem nic necítila. Ani jsem nebrečela," líčila své pocity Marcela Pavlíková.

Teprve potom mi to začalo docházet. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se podíleli na mé záchraně a uklízení následků povodní v mém domě. Zvláštní díky patří starostově rodině a také jí," ukazovala Marcela Pavlíková na sousedku Hanu Horákovou, která seděla vedle ní a pomáhala s odstraňováním škod: „Drží mě nad vodou psychicky i fyzicky. Pomáhá mi i přesto, že nedávno spadla ze žebříku a ošklivě si poranila ruku."

V kuchyni Marcely Pavlíkové s námi seděl také třebomský starosta Jaroslav Vlk. Když se jeho obcí proháněla povodňová vlna, musel začít jednat.

„Srážky byly skutečně velké. Na metr čtvereční musel spadnout snad kýbl vody. Volala mi spousta lidí a muselo se jít pomáhat těm nejvíce postiženým. Jak se říká, v nouzi poznáš přítele. To se ukázalo i v naší obci," komentoval čelní představitel obce, jemuž voda zaplavila „pouze" sklep, a vzápětí dodal: „První den záplav nám nejvíce pomohli dobrovolní hasiči ze Sudic. Druhý den pak přijely také další dobrovolnické sbory. Zmíním Kravaře, Strahovice nebo třeba Bolatice. Obrovský kus práce pak udělalo Povodí Odry. Musel se například vyčistit zanesený potok."

Pomocnou ruku podaly také další obce z okolí. Například služovický starosta Petr Weczerek do obce přivezl vysoušeče.

„Sám měl vytopený dům a pomohl. Patří mu obrovský dík. Ozval se také náměstek hejtmana Dan Havlík nebo třeba Herbert Pavera ze Sdružení obcí Hlučínska," mínil ještě Jaroslav Vlk.

Pět nejvážněji zasažených obyvatel Třebomi si zažádalo o příspěvek v hmotné nouzi. Na obci pak druhý den každému z nich vyplatili deset tisíc korun. Až se obec, v níž se ještě včera odklízely následky povodní, dostane z nejhoršího, hodlá starosta pro všechny, kteří pomohli, zorganizovat velkou akci jako poděkování. Strach z dalších možných záplav však některé z místních občanů bude děsit dále.

„Stále se to opakuje. Pokaždé, když zaprší, sleduji, jestli voda nejde ke mně na zahradu. Nad mým domem má silnice zatáčku. Voda tam při deštích stále zůstává, a když je jí hodně, teče na můj pozemek," zamyslela se Marcela Pavlíková, která si škody ve svém příbytku netroufá ani spočítat. „Jsou totální. Všechno zasáhla voda," uzavřela.

ROZHOVOR SE STAROSTOU

Starosta Třebomi Jaroslav Vlk: Nic takového jsem nikdy předtím nezažil

Třebom V posledních dnech naspí přibližně hodinu za noc. Tvrdí, že ho stále pronásleduje strach a úzkost. Jaroslav Vlk je starostou Třebomi a jako čelní představitel obce nese hlavní díl zodpovědnosti. „Stres je teď enormní. Dělám si velké starosti o to, aby všechno bylo v pořádku. Obracely se na mě desítky lidí," vysvětloval.

Zažil jste už někdy něco podobného?

Ne, nikdy. Nestopoval jsem čas, ale vše se seběhlo neuvěřitelně rychle. Během chvilky bylo v obci po břicho vody. Co nejrychleji jsem dával vědět dobrovolným hasičům do Sudic. Člověk je zprvu v šoku. Ptal jsem se i našich starousedlíků. Ti tvrdili, že ničivější povodeň v Třebomi nezažili.

Kolik lidí se na vás v první fázi snažilo obrátit?

To se nedá spočítat. Všichni chtěli všechno, ale to bych se musel snad rozdvojit, abych vyhověl všem. Situaci nepřidávalo, že devadesát procent členů našeho zastupitelstva bylo také pod vodou. Právě s nimi jsem se potřeboval sejít a vymyslet, co dělat dál, jenomže to nešlo. Někteří občané na tom byli hodně špatně. Jedna více než devadesát let stará obyvatelka ve svém domě doslova plavala na posteli a bylo třeba ji dostat do bezpečných prostor.

Co jste museli udělat v prvé řadě?

Co nejdříve jsme se snažili začít s pytlováním. Pískem jsme plnili pytle a pokoušeli se vodu zastavit. Velký dík patří Dominiku Halfarovi a dalším lidem, kteří se do toho zapojili. Jednalo se o důležitou práci, která zabránila ještě větším škodám.

Třebomský starosta Jaroslav Vlk naší redakci řekl, že horší povodeň v obci nepamatuje.
Foto: Třebomský starosta Jaroslav Vlk naší redakci řekl, že horší povodeň v obci nepamatuje.


Lidé v takových extrémních situacích drží při sobě. Bylo to tak i v Třebomi?

Podle mě se obec rozdělila. Někteří šli automaticky pomáhat s úklidem, u jiných mě udivilo, že je jim to lhostejné. Můj dům měl zatopený jenom sklep. Lidem šla pomoci celá má rodina. Myslím si, že při povodních a podobných katastrofách by si lidé měli pomáhat.

Máte už vůbec spočteny všechny obecní škody?

Ještě ne. V prvé řadě se pomáhalo lidem, teprve až potom se řešil obecní majetek. Nejhůře asi dopadlo dětské hřiště. Jenom na něm je podle mého škoda tak za milion korun. Voda s bahnem ho kontaminovaly a musí se vyměnit veškerý štěrk, co je v něm. Uvidíme, co bude s hracími prvky. Samozřejmě máme poškozené cesty, utopily se některé obecní sekačky a mohl bych pokračovat. Pokud mám odhadovat, škoda bude činit minimálně pět milionů.

Dalo se povodním zabránit?

Kdyby se na loukách nad obcí nacházel polder a měli bychom rybník, který by nebyl plně zaplněn vodou, věřím, že by to tu ničivou vlnu zastavilo. Dál by se pak dostalo podstatně méně vody. Ani jedno z toho ovšem nemáme.

Plánujete do budoucna nápravu?

Vlastně už den po povodních se o tom začalo jednat. Polder by mohl vzniknout na oněch loukách. S rybníkem to je horší, protože by se nacházel v místě pozemků, které jsou předmětem česko-polského vyrovnání. Za obcí máme také staré koupaliště. Po opravě by při podobných extrémních situacích mohlo nějakou vodu také pojmout.