Úvalenské louky jsou chráněné jako přírodní památka už přes půl století

Chráněná krajinná území a rezervace jsou ukázkou, jak fungují zákony přírody v případě, že jsou zásahy člověka omezené na minimum. Takové lokality v intenzivně obdělávané kulturní krajině jsou cenným dědictvím. Vedle těch nejznámějších národních parků a rezervací máme i téměř neznámé drobné opomíjené chráněné lokality, které často tvoří kus unikátní přírody v těsném sousedství aglomerací a komunikací.

Jedním z takových málo známých míst jsou i Úvalenské louky, které byly v červenci 1957 oficiálně vyhlášeny přírodní památkou. Jde o území mezi Úvalnem a Skrochovicemi poblíž železniční trati. Úvalenské louky mají rozlohu 6,5 hektaru a leží v nadmořské výšce kolem 286 metrů. Patří do kategorie rízených rezervací v opavském bioregionu. Přírodní památku spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jde o pozůstatky slatinných luk v nivě řeky Opavy. Původně zde byly pcháčové louky, které v důsledku nedostatečného kosení a částečného odvodnění na počátku sedmdesátých let zanikly. Malé části původních slatinných luk se dochovaly na severním okraji rezervace. Původní charakter louky se změnil, když zarostly rákosem a náletovými dřevinami. Od roku 1998 zde probíhají pokusy o obnovu slatinných luk.

Jedinečnost lokality podtrhuje výskyt mnoha rostlinných i živočišných druhů. Najdeme zde například kapradiník bažinný nebo dva typy vrby rozmarýnolisté. V jižní části najdeme břízy tmavé.

Lokalita je útočištěm mnoha hmyzích druhů, které v jiných částech Slezska už vymizely, a také klidovým stanovištěm ptáků. Byly zde zaznamenány i tak vzácné druhy jako sova pálená, chřástal polní, vodní, moták pochop nebo tři druhy cvrčilek. Již léta sem chodí přírodovědci pozorovat hýla rudého, moudivláčka lužního a slavíky obecného i tmavého.

Přístup na Úvalenské louky je od východního okraje obce polní cestou za železniční tratí. Přestože kvůli náročnému terénu nejsou Úvalenské louky moc navštěvovány a větší počet návštěvníků vlastně ani není žádoucí, zná je každý, kdo cestoval vlakem mezi Opavou a Krnovem a díval se při tom z okna. V mokřadech vznikají dokonce mikrorašeliniště. Nejkrásnější jsou na jaře, když je země pokrytá koberci sněženek, bledulí a medvědího česneku. Chráněné území je vklíněno mezi polnosti na rozhraní okresů Bruntál a Opava a tvoří drobnou oázu přírody v zemědělské krajině.

LADISLAV MARTIKÁN

Do Jeseníků míří sběrači borůvek