Nyní jsou ale restaurátoři teprve na začátku. Nebo jak sami říkají, teď se dostávají co nejvíce dozadu, aby pak mohli začít směřovat vpřed. „Začali jsme s demontáží. Sundali jsme okna, podlahovou krytinu, demontovali jsme sedačky, zavazadlové nosiče, topení a tak dále. Snažíme se, aby byl celý vůz dokonale odstrojen, aby z něj zbyl pouze skelet,“ vysvětlil vedoucí montáží konstrukce Roman Staněk.

Po odstranění barvy z vozu pak dojde na opravu zrezlých míst a klasickou karosářskou práci. Pokud jste někdy viděli slavný pořad MTV Pimp My Ride, ve kterém měnil tým šikulů staré vraky v nablýskané káry, vězte, že práce chlapů v hranických dílnách ČMOŽ je něco podobného. Akorát s tím rozdílem, že tady jde o vlaky. A taky o zachování historické hodnoty.

„Rozhodně to pro nás není první historický vlak. Běžně děláme třeba vagóny ze šedesátých a sedmdesátých let. Je ale jasné, že v případě Slovenské strely se jedná o něco mimořádného,“ uvědomuje si Roman Staněk.

Statut národní kulturní památky totiž vyžaduje speciální přístup. „S památkáři jsme v neustálém kontaktu. Týden co týden vše konzultujeme, v podstatě každý šroubek, který odmontujeme, musí být zachován do té doby, než nám povolí jej vyměnit za nový. Veškerý průběh oprav tedy pečlivě dokumentujeme, pořizujeme fotografie a tak dále,“ prozradil Roman Staněk.

Za dva měsíce tak podle něj vzniklo již více než tři a půl tisíce fotografií. „Je to trochu náročné, ale chtějí to po nás a my to pochopitelně zcela respektujeme,“ doplnil.

Fotografie ostatně pracovní tým pouze nepořizuje, ale také využívá. U některých částí vlaku jsou totiž historické fotografie jediným dostupným zdrojem, dokládajícím tehdejší podobu. Jedná se například o sedačky.

„Ze sedmdesátých let už jsou sedačky přepolstrované, mají jiný tvar a látku. Podle dobových fotografií, nutno připomenout, že černobílých, se je tak bude restaurátor snažit přiblížit co nejvíce původnímu stavu,“ připomněl Roman Staněk hlavní záměr. A sice pokusit se do maximální možné míry oživit podobu vlaku ze třicátých let.

Na trati se Slovenská strela poprvé objevila v roce 1936. Zhruba po roce provozu již byla schopna zdolávat trasu Praha-Bratislava za pouhé 4 hodiny a 20 minut. Dnešním vlakům tato cesta zabere přibližně čtyři hodiny.

Jak na tom bude Strela o pětaosmdesát let později zjistíme už za dva roky, kdy by měla být opět schopna plnohodnotné jízdy po kolejích.

Pro některé milovníky vlaků a historie jsou však dva roky příliš dlouhá doba a rádi by tak nakoukli na průběh renovace už teď. „Tak velký zájem veřejnosti nás překvapil. Vznikl tady v podstatě takový malý fanklub, pořád se chce jít na Strelu někdo podívat. Kvůli bezpečnosti to ale není možné,“ uzavřel Roman Staněk s úsměvem.