Na začátku trasy příchozí vítal student historie David, který také poskytl základní informace. „Jedná se o malé, lehké objekty, které byly vystavěny v době, kdy v Německu stoupala moc Adolfa Hitlera. Celkem takovýchto bunkrů bylo asi deset tisíc," přiblížil okolnosti vzniku těchto staveb.

Díky nadšencům jsou bunkry zpřístupněny veřejnosti i s odborným výkladem.

První z bunkrů upravili členové Klubu vojenské historie tak, aby odpovídal roku 1938.

„Všechno vybavení sháníme v armyshopech, na internetu nebo mezi ostatními bunkráky, vesměs se mezi sebou známe," prozradil předseda klubu Jan Labák s tím, že vše financují sami dobrovolníci.

V prvním bunkru se nachází velké množství originálních kusů, dokonce včetně části dřevěného bednění.

Druhý bunkr je zasazen do 70. až 80. let minulého století. Zde mají návštěvníci také možnost si některé zbraně důkladně osahat a zpravidla toho nadšeně využívají. „Dřív to tady bylo zarostlé a bunkry byly špinavé, první byl zatopený," vzpomíná Labák na rok 2001, kdy tyto tři bunkry zcela náhodou objevil a celé dobrodružství tak začalo.

U třetího bunkru, který je naaranžován do obdoví konce 2. světové války, kdy Němci ustupovali Sovětům, je také rozložen minitábor Rusů a ukázka polní nemocnice Němců.

„Tady u těch zbraní vidíte rozdíly mezi německou precizností a ruskou laxností. Na druhou stranu německé zbraně střílely lépe, ale byly schopny se zadrhnout i kvůli zrnku písku. Rusovi spadla zbraň do bláta, tak ji oklepal a střílel dál," dozvídáme se na posledním stanovišti.

Čeho si návštěvník při prohlídce rozhodně nemohl nevšimnout je především obdivuhodný důraz na detail i zapálení a znalosti členů klubu.

Díky nadšencům jsou bunkry zpřístupněny veřejnosti i s odborným výkladem.