Odpovědi na otázku jsme hledali u historika Slezského zemského muzea Ondřeje Koláře, který se danou problematikou zajímá. I podle něj se zde pocity různily.
„V samotné Opavě jako v převážně německém městě panovala ke vzniku republiky spíše nedůvěra. Velká část Němců doufala, že pohraničí zůstane součástí Rakouska na základě práva na sebeurčení národů, které bylo deklarováno jako základní princip poválečného uspořádání světa. Místní němečtí poslanci 30. října vyhlásili provincii Sudetenland, kterou označili za součást nové rakouské republiky,“ komentoval Ondřej Kolář a vzápětí ještě dodal:
„Provincie samozřejmě nebyla ekonomicky životaschopná a postrádala i politickou podporu. Její představitelé usilovali o dohodu s Čechy, takže české vesnice opavského okresu zůstaly pod správou ČSR. Až 18. prosince Opavu bez boje obsadilo československé vojsko, vedení Sudetenlandu podalo formální protest. Definitivně pak přináležitost Opavska k ČSR potvrdily mírové smlouvy s Německem a Rakouskem z léta 1919.“
A co venkov?
Úplně jiná atmosféra panovala v obcích v okolí Opavy.
„Venkov tehdejšího opavského okresu byl převážně český a vznik republiky zde vyvolal značnou euforii. Koneckonců již v září 1918 proběhla na Ostré hůrce jedna z prvních a největších veřejných manifestací za československou samostatnost. Po převratu v tehdy ještě samostatných Kateřinkách spontánně vznikla Národní garda, která střežila hranice se Sudetenlandem a udržovala pořádek,“ pokračoval historik SZM a na závěr ještě doplnil:
„Méně nadšení panovalo na Hlučínsku. To bylo připojeno k ČSR až v únoru 1920, nicméně již během předchozích jednání docházelo k masivním protestům. Lidé z Hlučínska se báli jednak hospodářských důsledků změny hranic, jednak se jim nelíbily protikatolické nálady v Československu. Němci v západní části opavského okresu v zásadě sdíleli iredentistické tendence, stejně jako obyvatelé Bruntálska a Jesenicka.“
Opavsko po roce 1918
S Ondřejem Kolářem jsme probírali i to, zda boj Němců s Čechy na území opavského okresu přetrval v následujících letech po vzniku ČSR.
„V samotné Opavě a blízkém okolí byl až na několik manifestací a drobných výtržností relativní klid. I připojení Hlučínska navzdory protestům proběhlo bez násilností. Dramatičtější průběh měly první roky republiky v západním Slezsku, kde docházelo k (nezřídka násilným) demonstracím, například proti odvodům Němců do československé armády,“ popisoval Ondřej Kolář a ještě pokračoval:
„V prvních měsících po převratu se v německém příhraničí formovaly ozbrojené jednotky dobrovolníků, kteří chystali povstání proti ČSR. Situaci zklidnil vedle podpisu mírových smluv i fakt, že se německé strany poměrně rychle zapojily do politického života republiky – navzdory počátečním siláckým frázím nakonec nebojkotovaly volby a zasedaly v komunálních i celostátních orgánech, takže německá menšina brzy měla svou oficiální reprezentaci.“