Čeština s němčinou se mísila o právě uplynulém víkendu v Odrách. Důvodem bylo oficiální otevření Muzea česko-německého porozumění, za nímž stojí iniciativa bratrů Zdeňka a Emila Mateiciuca, významných členů Muzejního spolku Rolleder-Odry, o. p. s.

Úvodní část otevření muzea se odehrála v Dělnickém domě v Odrách, kde Zdeněk Mateiciuc přiblížil program a mimo jiné připomněl, že v muzeu je místnost bývalého oderského občana zpřed 100 až 150 let. „Vše, co tam je, je nalezeno v Odrách. Když jsem byl malý, říkali mi, že to nebo ono je po Němcích. To nebylo hanlivé, zkrátka to bylo po Němcích,“ uvedl Zdeněk Mateiciuc.

Po vystoupení dětí z místní ZUŠ se slova ujala folkloristka Zuzana Finger, kterou překladatelka Eva Hanzelková představila jako patronku pověřenou péčí o vztahy se starou vlastí. „Je to velmi významné dílo, které bude existovat v daleké budoucnosti. Není to jen muzeum, je to živoucí porozumění,“ řekla Zuzana Finger a směrem ke Zdeňkovi Mateiciucovi pronesla, že udělal mnoho pro zachování kulturního dědictví.

Ulf Brossmann, člen krajanského spolku Alte Heimat Kuhländchen, připomněl, že nově otevřené muzeum je v České republice jedinečné. „Jeho prostřednictvím se příští generace Čechů a původních Kravařanů budou moci vracet ke vzpomínkám svých předků a uchovávat je v paměti,“ poznamenal.

Ulf Brossmann také přidal něco z historie vlastního rodu – kupříkladu, že jeho maminka se narodila v Mankovicích, a dodal, že porozumění a soužití bylo mezi oběma skupinami zcela běžné a vše se změnilo až v říjnu 1938, kdy napochodoval německý Wehrmacht do Oder. „Proto je důležité muzeum, které dějinné událost připomíná, a aby byly chápány v souvislostech,“ upozornil Ulf Brossman s tím, že po válce tady Němci museli všechno nechat, včetně svých pochovaných předků a mohli odjet s maximálně padesáti kilogramy osobních věcí.

Poté Ulf Brossman předal Zdeňkovi Mateiciucovi kopii školní kroniky nedalekých Mankovic, v níž je první zápis z roku 1781, poslední v roce 1938.

Dieter Bruder, zástupce předsedy Alte Heimat Kuhländchen poté Zdeňkovi Mateiciucovi předal symbolický šek na 500 euro na provoz muzea a dále obraz kopie sochy Tančící sedláci, která je v Novém Jičíně na náměstí. Připomněl, že kopie sochy je od roku 1968 také nedaleko zámku v Ludwigsburgu. Jak takový původní „kravařský“ tanec vypadal, pak předvedli členové novojičínského souboru Javorník.

„Jsem rád, že vznikají taková muzea, jaké vzniklo tady v Odrách. Muzea, která řeknou mi i mým dětem, kdo žil dříve ve statku, kde jsem se narodil. Protože přítomnost a budoucnost se dá žít jen tak, že známe minulost,“ řekl starosta Oder Libor Helis a pozval všechny na prohlídku Oder.

Na závěr Zdeněk Mateiciuc připomněl, že firma, původem Waschka und Söhne, o níž se starají, bude mít v příštím roce 180 let trvání. „Rozhodli jsme se do firemního parku, který je volně přístupný veřejnosti, postavit sousoší. Je na něm rodina – maminka, tatínek a dvě děti. Sousoší od akademického sochaře Michala Moravce se jmenuje Na cestě a vztahuje se k putování lidí, vyhnaných, nebo těch, co hledají domov,“ uzavřel Zdeněk Mateiciuc a předal bronzový model sochy zástupcům spolku Alte Heimat Kulandchen pro jejich muzeum Kravařska v Ludwigsburgu.

Poté se všichni přítomní odebrali do muzea.