„Termín otevření se stále posouvá, ale my jsme ve střehu. Žádné velké přípravy dělat nemusíme, jelikož se na otevření připravujeme už několik týdnů, takže všechno potřebné máme hotovo,“ říká správce zámku Petr Zajíček.

Jak osazenstvo zámku trávilo měsíce, kdy nemohlo, tak jako loni, předloni a předpředloni od listopadu do března ani o víkendu provázet? „Samozřejmě se uklízelo. Vlastně po celou dobu, co jsme měli zavřeno, se pracovalo v režimu, že za týden můžeme otvírat,“ vysvětluje Zajíček.

Jak takový velký předsezónní, nebo, chcete-li posezónní úklid vypadá? „Vysávají se koberce, je třeba vytřít podlahy no a pak oprašování sbírkových předmětů. Čistí se sklo, porcelán a také lustry. Oprašování a mytí lustrů zabere spoustu času, jeden lustr klidně i celý den. Sklíčka se otírají navlhčenou antistatickou metličkou. Navíc je třeba být velmi opatrný, aby se lustr nepoškodil. Přece jen to nejsou obyčejné lustry. Naštěstí naše dámy s tímto mají bohaté zkušenosti, takže i já jsem klidný,“ usmívá se Petr Zajíček. Dodává, že i výměna žárovek, kterých je na větším lustru i několik desítek, chvíli trvá. 


Hlavně nic nerozbít!

Úklid v místnostech plných vzácných historických předmětů má podle něj svá specifika. „V prvé řadě je samozřejmě třeba brát ohled na sbírky a všechny vystavené předměty. V některých salonech máme na zemi vzácné koberce z manufaktury Aubusson z 18. století. Protože jsou velmi tenké, je potřeba vysávat zlehka, aby se neroztrhly, případně se musí dát stranou, když je třeba v místnosti vytřít podlahu. Podobné je to s přesouváním nábytku, když je potřeba vysmýčit nějaký ten kout místnosti. Všechno toto dělají naše děvčata, žádná specializovaná firma,“ popisuje správce.

Stane se, že se někdy při úklidu něco rozbije? „Stát by se to mohlo, ale za mého asi dvacetiměsíční správcování se při úklidu naštěstí žádná nehoda nestala a žádný z exponátů nebyl poškozen. Ani z dřívejška nikdo žádný problém nepamatuje. Kolegyně jsou zkušené a pečlivé,“ chválí průvodkyně.

Až to bude možné…

Až nastane Den D a dorazí návštěvníci, na výběr budou mít ze tří prohlídkových tras. Tu s číslem tři nacházející se v prostorách bočního křídla zvaného Lottyhaus, kde je expozice umění 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze, zpřístupní možná už za pár dnů.
„Až nám bude umožněno otevřít prohlídkové okruhy – otázka je, jak to bude vypadat pokud jde o velikosti skupin - tak jim nabídneme expozici šlechtického a měšťanského bydlení od 16. do 20. století. V jednotlivých salonech jsou k vidění jednotlivé typy pokojů, se kterými se v té době lidé mohli setkat. Naše expozice jsou zaměřené hlavně na 19. století a 20. století, tedy doba největší slávy rodu Larisch-Mönnichů, který dal zámku dnešní podobu. Máme tady ale i předměty starší,“ dodává Zajíček.

Z těch zajímavostí, na které chce upozornit a návštěvníky pozvat, jsou to čtyři gobelíny ze 17. a 18. století, tedy z období pozdního baroka, resp. rokoka. „Loni jsme gobelíny nechali čistit, jsou naší chloubou. Kromě nábytku u nás mohou návštěvníci obdivovat třeba obsáhlou kolekci porcelánu pocházející z nejvýznamnějších evropských porcelánek od Míšně, přes Drážďany, Duchcov až po Klášterec nad Ohří,“ vypočítá správce zámku.

V Orientálním salonku jsou zase k vidění dva nástěnné obrazy na hedvábném papíře kterou jsou ukázkou velmi kvalitního čínského umění 19. století, a které se z Orientu dostaly až do sbírek hraběte Larische.

Slavnostní zahájení sezony, které se tradičně koná na počátku dubna, bylo ze známých důvodů zrušeno. Ingrid Szczypková z oddělení školství, kultury a sportu karvinského magistrátu ale věří, že Léto na zámku 26. června už se konat bude. Stejně jako Zámecká noc, letos připravovaná na dřívější termín, na konci července. Během prázdninových víkendů by mohly začít i pravidelné kočárové jízdy zámeckým areálem.

ZAJÍMAVOST OPODÁL

Unikátní socha

Někteří to vědí, ale pro ty neznalé. Socha před budovou pošty ve Fryštátě, znázorňující svatého Patrika, patrona Irska, patří mezi české unikáty. Druhou takovou najdeme před kostelem v Dolní Lutyni a podle dostupných informací jsou to jediné dvě barokní sochy tohoto irského světce v České republice.

Proč právě v Karviné? Panství Fryštát i Dolní Lutyně totiž v druhé polovině 18. století vlastnil hraběcí rod Taafe z Carlingfordu, jeho příslušníci z náboženských důvodů opustili Irsko a zakotvili ve Střední Evropě. Část rodu sídlila ve Vídni, ve Fryštátě hospodařil rod Taafe po tři generace. No konce 18. století od nich panství koupili právě Larischové.