Že pandemické změny budou mít dopady na lidskou psychiku bylo jasné. Jak velké skutečně dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví jsou, zkoumali ve stejnojmenné studii i vědci z think-thanku Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA).

Ve spolupráci s agenturou proběhl NMS výzkum, který ukázal, že první covidová vlna dovedla k úzkostem nebo přímo depresím dvacet procent dotázaných. „To představovalo více než trojnásobný nárůst oproti stavu před pandemií,“ shrnují autoři studie. Během prázdnin 2020 obtíže asi u deseti procent respondentů zmizely či se je podařilo zvládnout, podle výzkumu ale s podzimem deprese znovu udeřily. V současné době duševní nepohodu cítí asi jedenáct procent účastníků průzkumu.

„Nejvíce byly zasaženy ženy, převážně pak ženy s dětmi,“ doplňují výzkumníci. Silný duševní otřes ale také prožívala skupina lidí, která teoreticky patřila mezi nejméně ohrožené na životě. Lidé staří 18 až 24 let. Oproti zbytku světa nejsou české výsledky průzkumu žádnou výjimkou. Studie IDEA se odkazuje na výzkumy z USA a Velké Británie, které rovněž ukázaly, že psychika mladších ročníků trpěla více. Proč tomu tak je, vědci nedokáží přesně určit.

„Možné vysvětlení je, že starší generace nečelí některým obvyklým výzvám mladší generace, jako jsou obavy o ztrátu zaměstnání a důsledky výpadku příjmů, či jak skloubit péči o děti a obživu. Mladší ročníky navíc zažívají zásadnější změnu životního stylu, zejména ve společenském životě, když ze dne na den ztratili možnost setkávat se s ostatními lidmi,“ shodují se autoři české studie.

Někteří mladí lidé se s vážnou krizí v životě setkali úplně poprvé. „Zcela upřímně, do pandemie mi nedošlo, jak rychle život utíká a že moji rodiče to už vlastně nemusí dlouho být a nakonec ani já. Že smrt není nic abstraktního a vzdáleného, ale nevyhnutelná věc, která je hodně blízko,“ vypráví student Radek Horák.

Od té doby ho čas od času přepadají stavy, kdy mu myšlenky na vlastní smrt ubírají kyslík. „Bohužel to přichází jedině v posteli, když se chystám spát. Nijak nad tím nefilozofuji, ale najednou mi umírání přijde na mysl a začnu cítit tíhu na prsou, nemůžu dýchat. Musím rychle myslet na něco jiného, začít třeba zpívat nebo si pustit televizi. A je po spánku na několik hodin,“ popisuje své obtíže. Odbornou pomoc zatím nevyhledal, zkouší jógu, více cvičí.

Finanční příspěvek

Lidí, kteří podobně jako Radek Horák pocítili zhoršení duševního zdraví a k odborníkovi se opravdu vydali, bylo ale v minulých měsících dost. Na nárůst poptávky po terapeutech začaly reagovat i pojišťovny. Přispívat na péči v této oblasti se před pandemií přitom spíše zdráhaly. Na terapeutickou pomoc od loňska přispívá například i Všeobecná zdravotní pojišťovna.

„Řada lidí dnes váhá s návštěvou psychoterapeuta třeba i z finančních důvodů, i proto jsme se k tomuto kroku rozhodli,“ vysvětluje náměstek ředitele VZP Ivan Duškov. Od prosince do letošního května příspěvek na sezení u odborníků čerpalo více než 2770 klientů pojišťovny. Dle sdělení VZP to kvůli covidu bylo u více než šedesáti procent z nich.

Příspěvek na psychoterapii zavedla také Pojišťovna Ministerstva vnitra nebo Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Ta v roce 2018 evidovala celkem 8 452 pacientů s depresemi, na konci roku 2020 to bylo o osm stovek více.

Na nemoci duše umíráme mnohanásobně více, než dřív

Od roku 1994 rapidně stoupá počet lidí, u nichž duševní porucha vede k úmrtí. Zatímco v roce 1994 přišlo o život 74 nemocných lidí, o deset let později to bylo už 178. Závratně rychle počty začaly stoupat v podstatě z roku na roku. V roce 2010 zemřelo v důsledku psychického onemocnění 222 lidí, podle ÚZIS to o rok později bylo ale už 936. V roce 2017 se číslo vyšplhalo na 1733.

(Zdroj: ÚZIS)