Jógu jsem už několikrát vyzkoušel, přesto jsem nevěděl, co mohu od kurzu očekávat a dostavil se na něj se smíšenými pocity. „Budeme se soustředit převážně na dolní končetiny, nejen na jejich energetické cesty, ale i na neméně důležitou fyzickou podstatu, schopnost stability, dotkneme se flexibility a mobility, pocitu jistoty i zdroje síly,“ chopila se úvodního slova lektorka Magdalena Klížová.

Začínáme vsedě na podložce se zavřenýma očima a svou pozornost zaměřujeme na nohy. „Během úvodní lekce vám budu dávat minimum pokynů, jak dorovnat své tělo, to nechám ve vaší režii. Pozice projedeme pomalejším tempem, abyste se mohli pořádně soustředit na dolní končetiny,“ rozezní se místností příjemný hlas jogínky. Následně se přesouváme do stoje a postupně přenášíme váhu střídavě na špičky a na paty a poté i podupáváme, abychom zapojili celou plosku nohu. „Rytmus nádechu a výdechu a jejich koordinaci v pohybu si volíte sami za sebe,“ doplňuje Klížová.

A hodina se dostává pomalu do proudu. Střídáme jógové pozice, převážně psa hlavou dolů a prkno, a já zjišťuji, že udržet pozornost pouze u nohou bude problém. Myšlenky mi často odbíhají a musím vyvinout úsilí, aby se vrátily zpět. Každou pozici bychom měli řádně prodýchat a uvědomit si, co s tělem děje. „Naším cílem je společně přijít na to, jaké máme zaběhlé pohybové stereotypy a postupně je měnit tak, abychom své fyzické tělo mohli naplno využít ve své jógové praxi i v běžném životě,“ popisuje smysl workshopu milovnice jógy a cestování.

Přecházíme do pozice bojovníka, kterou směle vítám. „ Soustřeďte svou pozornost od kontaktu se zemí levé nohy až do kontaktu se zemí pravé nohy,“ instruuje Magda. Ani jsem se nenadál a skončil první blok. I přes to, že mám obecně zkrácené svaly, cítím, jak jsou nohy protažené a lehčí.

Uplynula pětiminutová pauza a slova se ujímá funkční trenér Adam Knop: „Denně v průměru uděláme 5 000 kroků, což činí za rok 1 800 000. Teď si představte, že stačí drobná disbalance jako nedošlapování, ulehčování jedné noze či vytáčení přes patu, a už je zaděláno na zdravotní obtíže. Vaším úkolem po zbytek života bude soustředit se na to, abyste kroky dělaly správně, symetricky a vyváženě.“

První cvičení spočívá ve vědomém zvedání prstů na noze jednoho po druhém. Má mysl by chtěla, tělo má na to jiný názor a prsty ne a ne se odděleně zvednout. „Když tělo bude naprosto funkční, tak se nemusíme soustředit na to, co nás kde bolí nebo jaké máme pohybové limity, ale konečně se můžeme začít soustředit na to, co nám má jóga a funkční trénink opravdu přinést a dát,“ doplňuje Adam.

Kamínek, ořech, míček

Poté dostáváme tři pomůcky v podobě kamínku, vlašského ořechu a masážního míčku. První dva jmenované máme zkusit uchopit prsty u nohou. Žel Bohu, ani tento cvik se mi nedaří realizovat. V jednom okamžiku to vypadá nadějně, než se ořech odkutálí z mého dosahu. „Masážní míček slouží k aktivaci akupresurních bodů na těle a stimuluje krevní oběh. Každá filozofie k tomu přistupuje trochu jinak, liší se umístění bodů a cest k jednotlivým orgánům, ale všechny se shodují v tom, že se nacházejí na ploskách nohou,“ sděluje nám funkční trenér.

Vracíme se do dětských let, ale místo rukou obkreslujeme chodidlo. Instruktor popisuje, jak by mělo vypadat jeho ideální rozvrhnutí a na základě prohlídky bot a jejich podrážek je schopen odhalit, zda chodíme správně a pokud ne, v čem je problém

Následují ještě protahovací cvičení a workshop je u konce. Rozhodně nelituji, že jsem obětoval tři hodiny ze soboty na úkor lenošení. Za prvé rád zkouším nové věci a za druhé jsem zjistil řadu zajímavých informací nejen o vlastním těle. Odcházím s pocitem lehkých nohou a už teď se těším na další seminář, který se tentokrát zaměří na ruce. Doma jsem ještě pro jistotu rozlouskl oříšek, ale loveckou kamizolku ani šaty neobsahoval, nevadí…