V rámci České republiky je 7 transplantačních center, přičemž tím hlavním je pražský IKEM. Srdce je transplantováno ve dvou transplantačních centrech, od roku 1984 v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a od roku 1992 v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno.

První úspěšná transplantace srdce nejen v bývalém Československu, ale v celém tehdejším východním bloku, se uskutečnila 31. ledna 1984. Pacientem byl Josef Divina, kterému operace prodloužila život o 13 let. Transplantace srdce stojí mezi 700 tisíci až 3,8 milionu, průměrně je to asi 1,7 milionu korun.

Transplantace plic je prováděna od roku 1997 pouze v transplantačním centru Fakultní nemocnice Motol v Praze. Klinický program transplantace jater byl zahájen v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně v roce 1983, a v roce 1995 v IKEM.

Transplantace ledvin realizuje všech sedm transplantačních center: kromě pražského IKEMu a Motola také centrum v Brně, Urologická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Plzeň, Fakultní nemocnice Olomouc a Fakultní nemocnice Ostrava.

První transplantace od zemřelého dárce se uskutečnila na klinice v Hradci Králové v roce 1961. Od žijícího dárce v IKEM, v roce 1990. Na dětské pacienty se specializuje Fakultní nemocnice Motol. Transplantacemi slinivky břišní se zabývá pouze IKEM, kde byla první transplantace slinivky provedena již v roce 1983. V IKEM byl také v roce 2016 zahájen program transplantace dělohy. Historicky první transplantaci tenkého střeva v České republice tu lékaři provedli roku 2014.

V každém transplantačním centru je čtyřiadvacetihodinová pohotovost transplantačních koordinátorů, kteří celý proces odběrů organizačně zajišťují. Prioritou je co nejvíce zkrátit dobu přenosu orgánu k příjemci. U srdce musí být obnoven krevní oběh maximálně do čtyř hodin, u jater do 12 hodin, u ledvin do 24 hodin.

Pro odběr tkání platí stejná pravidla jako pro odběr orgánů, předpokladem je souhlas s odběrem. Od zemřelých dárců lze odebrat například srdeční chlopně, cévy, kosti, kůži, oční rohovku. Odběr provádí transplantační centrum nebo tkáňové zařízení.

Příběh sporťáka Deníku Fandy Bílka

František Bílek se narodil se srdeční vadou zvanou transpozice velkých cév a také defektem srdečních komor. V roce a půl přišla první operace, pak další. Nemocnice se stala nedílnou součástí Fandova dětství. On, který tak miloval sport, se mu nemohl věnovat závodně, byť by si to moc přál.

Ve čtrnácti letech coby velký fanoušek teplického fotbalu založil spolu se svými dvěma kamarády Fan club žlutomodrých a své žurnalistické vlohy začal uplatňovat ve svých sportovních příspěvcích pro Deník. Jeho zdravotní stav se ale začal zhoršovat a bylo jasné, že je transplantace srdce nevyhnutelná. Na čekací listinu byl zařazen v roce 2000 a trvalo nekonečně dlouhých osm let, než se dočkal.

„Musel jsem se zastavovat po pár metrech, protože jsem se zadýchával. Nejhorší byl poslední půlrok před transplantací. To už jsem moc nechodil ani ven, bylo to namáhavé. Nezbytností bylo také každodenní píchání injekce proti srážení krve. Břicho jsem měl za těch osm let rozpíchané,“ vzpomíná.

Když z pražského IKEMu zaznělo „Máme srdíčko, jdeme na to,“ téměř uhasínající plamínek naděje na život pro Fandu opět vzplál. Transplantace, kterou provedl známý český kardiochirurg profesor Jan Pirk, trvala bezmála sedm hodin.

„Začíná boj na dlouhou trať. Dá se zvládnout disciplínou, vůlí a pozitivním myšlením. Nepátrám, čí srdce mám. Beru to tak, že se léčím, abych měl kvalitnější život než dosud. S vrozenou srdeční vadou jsem byl na omezení zvyklý. Á propos, ležím na stejném pokoji, kde byl před časem hospitalizován prezident Václav Havel.

Energii mi dodávají moji nejbližší. Hlavně pro ně chci být brzy v pořádku. Celý život mi pomáhali. Děkuji všem, kteří mi vyjadřují podporu,“ vzkázal z pražského IKEMu prostřednictvím Deníku František, který si v nemocnici pobyl čtyři měsíce, než se mohl pomalu začít vracet do života.

Necelé čtyři roky po transplantaci, tehdy už čtyřiatřicetiletý sportovní redaktor Teplického deníku Fanda Bílek vzbudil velkou pozornost, když se postavil do branky při futsalovém zápase Okresního přeboru Teplicka. Stal se tak prvním člověkem s transplantovaným srdcem, který v historii českého sportu nastoupil ve fotbale či futsale k mistrovskému zápasu.

„Beru ten zápas jako oslavu života a chci překonat sám sebe. Začátky po transplantaci totiž nebyly vůbec jednoduché, chvíli to vypadalo, že nebudu ani chodit jako dřív. Snad se mi podaří dát naději i ostatním, kteří třeba na transplantaci čekají. Naději, že mohou mít i mnohem lepší dny,“ řekl před zápasem brankář František Bílek.

Odchytal jeho čtyři pětiny a přispěl několika dobrými zákroky k výhře 8:5 nad Barsou Teplice. Dostal se tak do České knihy rekordů a v mistrovském futsalovém zápase ho v teplické sportovní hale Na Stínadlech snímaly kamery České televize i TV Nova.

Před kamerou České televize se ocitl také při natáčení dokumentu 13. komnata. Příběh mladíka se srdcem sportovce, který odmítl roli pouhého diváka, vzepřel se osudu a dočkal se vysněné brankářské výstroje, měl u diváků značný ohlas.

Dnes si František užívá sport nejen coby sportovní novinář, ale i jako největší fanoušek svého sedmiletého synka Štěpánka, který s nadšením s hokejkou v ruce prohání puk po ledě.

Třetí dítě z transplantované dělohy

Letos v lednu porodila již třetí žena s transplantovanou dělohou. Ve spolupráci Institutu klinické a experimentální medicíny s Gynekologicko-porodnickou klinikou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v Apolinářské ulici se podařilo přivést na svět holčičku. Porod proběhl plánovaným císařským řezem a 34letá rodička i její dcera se těšily výbornému zdraví.

Studie transplantace dělohy probíhá v IKEM od roku 2015. Dosud bylo provedeno 10 transplantací dělohy. Jedná se již o třetí úspěšný porod po transplantaci dělohy v České republice.

„Pacientka trpěla od narození úplnou absencí dělohy, přirozenou cestou tak nikdy nemohla otěhotnět a donosit dítě. Děloha, kterou jsme jí před časem transplantovali, byla od žijící dárkyně, její příbuzné. Úspěšný porod zdravého dítěte je završením celého procesu transplantace, a já jsem velmi rád, že je tato studie úspěšná. V Evropě se dosud narodilo 18 dětí, z toho tři v ČR, ve zbytku světa pak dalších 22 dětí,“ uvedl při té příležitosti přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.

Transplantace dělohy by v budoucnu mohla být jednou z metod léčby neplodnosti. Jako léčebnou metodu ji už uznalo Německo, kde je hrazena ze zdravotního pojištění.

První transplantace obličeje

Český plastický chirurg Bohdan Pomahač vystudoval Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Během studia byl na stáži v Bostonu v Massachusetts, kam se po absolvování univerzity vydal pracovat a nastoupil do nemocnice Brigham and Women’s Hospital.

Má na kontě částečné i úplné transplantace obličejů i transplantaci rukou, zabývá se také estetickou chirurgií. V roce 2009 provedl jeho tým částečnou transplantaci tváře pacientovi, který utrpěl těžký úraz při pádu do kolejí pod napětím.

V roce 2011 proběhla pod jeho vedením první úplná transplantace obličeje v USA u pacienta, jehož tvář a zrak zničil elektrický proud. Transplantoval i tvář vojákovi zraněnému při autonehodě a obličej ženě, kterou oslepil a znetvořil šimpanz její kamarádky.

V roce 2012 Česká transplantační nadace udělila Bohdanu Pomahačovi cenu za rozvoj transplantační medicíny. V roce 2014 převzal od Nadačního fondu Neuron na podporu vědy Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína.

Průkopníkem v transplantacích jater

Chirurg Vladimír Kořístek provedl se svým týmem první úspěšnou klinickou transplantaci jater v tehdejším Československu 2. února 1983. Pacient s nádorem na játrech se díky zákroku mohl vrátit ke své práci na dráze a do běžného života.

Dosud patří transplantace jater k nejsložitějším chirurgickým výkonům a zákrok dělají jen špičková pracoviště.

Vladimír Kořístek zemřel ve věku 93 let. Většinu své profesionální dráhy pracoval ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně, kde byl více než 20 let přednostou II. chirurgické kliniky.

Zasloužil se o rozvoj chlopenní chirurgie a chirurgické léčby ischemické choroby srdeční, učil na lékařské fakultě a i po dosažení důchodového věku se chirurgii věnoval až do svých 80 let.

Otázky a odpovědi

Co je to transplantace?
Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné. Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené onemocněním.

Kdo je dárcem orgánů?
Dárce orgánů a tkání dělíme na žijící a zemřelé (kadaverózní). Žijícím dárcem orgánů se může stát osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci, která se dobrovolně rozhodla darovat párový orgán (ledvinu, plicní lalok) nebo část orgánu, který je obnovitelný (játra). Pro dárcovství platí přísná etická pravidla.

Potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv. Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.

Zemřelým dárcem se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí.

Existuje nějaká věková hranice?
Věková hranice pro odběr orgánů neexistuje. Vždy záleží na zdravotním stavu pacienta a také například na době, kterou je pacient připojen na umělou plicní ventilaci, nebo měl-li některá onemocnění.

Který orgán se transplantuje nejčastěji?
Vůbec nejčastějším transplantovaným orgánem jsou ledviny, darují je zemřelí i živí dárci. V roce 2019 bylo ledvin transplantovaných 510, loni 443. Nejméně je transplantací plic. Ve Fakultní nemocnici v Motole transplantovali loni plíce pětatřiceti pacientům. S tímto transplantovaným orgánem žije zhruba 250 lidí.

Jak dlouho čekají pacienti na transplantaci?
Čekací doba závisí na tom, zda je k dispozici vhodný dárce. U žijících dárců lze transplantaci časově uzpůsobit. U zemřelých dárců je doba čekání různá, od několika málo dnů až po několik let.