Někteří je berou spíše jako adrenalinový sport, který se dá bezpečně provozovat, pokud si člověk stanoví pevná pravidla a má stálý přehled o svých výdajích. Jiní je považují za příjemné zpestření víkendů.

Čtyřiadvacetiletý Jan, který se stěhuje z Ostravy do Prahy, má v současnosti dvě priority: najít si byt a práci. Už nyní ale zjišťuje, jaká jsou v Praze nejlepší kasina. Jako student začínal hrát ruletu s několika stokorunovými bankovkami v ruce. Bez větších příjmů sice zatím zůstal, do hry však už vkládá tisícové částky. Obvykle proto přelévá finance tak, aby jedna hra sponzorovala druhou. Výhru ze správně určeného výsledku fotbalového zápasu použije v ruletě a naopak. Nikdy by ho ale nelákaly třeba herní automaty.

„Deset tisíc měsíčně do sázek vložím, deset tisíc získám zpátky,“ tvrdí. Tikety s tipem na výsledky sportovních klání si podává denně, zahrát ruletu si jde asi dvakrát týdně. Přestože je jeho skóre vyrovnané, jednotlivé aktivity prý vykazují rozdílné výsledky. Více se vyplatí ruleta, vyplývá z jeho záznamů, které si vede v počítači. „Je férovější než kurzové sázky,“ tvrdí mladý hráč.

Jan je dítě štěstěny, už v dětství pravidelně vyhrával v karetní hře prší, později v pokeru. Riskování v kasinu a v sázkových kancelářích mu zatím vychází tak, že se nezadlužil ani nemusel sáhnout na úspory ze stavebního spoření.

Přesto ale při hledání zaměstnání bere na své nákladné koníčky ohled. „Překvapivě“ ho to táhne na pozici burzovního makléře; burza je pro něj velká hra, navíc s cizími penězi.

Jeho sestra Klára není ve světě hazardu zdaleka tak protřelá jako Jan, sázky bere spíše jako zpestření. Občas sází na fotbal, hlavně na zápasy německé, italské a španělské ligy. „V sázkové kanceláři se na mě většinou dívají jako na exota, obvykle jsem tam jedinou ženou,“ směje se.

Její hlavní zálibou jsou však koňské dostihy, což Jan nechápe, sázky na ně se podle něj jednoduše nevyplatí. Klára to uznává, tvrdí, že je trochu smutné půl hodiny vybírat správného koně, který pak proběhne okruh za dvě minuty a obvykle skončí druhý nebo třetí. Přesto hned poté, co poslední kůň dorazí do cíle, pospíchá k monitorům s kurzy a pak k paddocku. Myslí si, že nehrozí, že by sázení propadla, už jenom proto, že dostihy jsou sezonní, víkendová záležitost. „Pokud člověk nepodlehne kouzlu nějakého koně a falešnému instinktu, utratí za jeden dostihový den poměrně rozumnou částku,“ dodává.