Již dlouhá léta pan Jahoda pracoval jako obchodní zástupce známé mezinárodní farmaceutické firmy, a proto byl často na služebních cestách. Z důvodu působnosti firmy na celém území republiky absolvoval Jahoda ročně na služebních cestách, s přiděleným firemním vozidlem, minimálně sedmdesát tisíc kilometrů. Jahoda si byl vědom nutnosti držby řidičského průkazu k výkonu své práce, a z tohoto důvodu při řízení vždy dodržoval dopravní předpisy, v důsledku čehož nikdy nespáchal žádný přestupek. Známé pořekadlo však říká „neštěstí nechodí po horách, ale po lidech“, a tak se stalo, že známé proroctví se vyplnilo i u hrdiny našeho příběhu, pana Jahody.
Byl již večer, když se pan Jahoda vracel z celodenní pracovní cesty domů. Za volantem toho dne strávil více než pět set kilometrů. Zřejmě vidina domácí pohody byla příčinou ztráty pozornosti a koncentrace pana Jahody při řízení vozidla v posledních kilometrech před domovem. Při průjezdu obcí pan Jahoda ve tmě přehlédl chodce, který před jeho vozidlem vstoupil na vyznačený přechod pro chodce a přecházel vozovku zleva doprava, z pohledu jízdy pana Jahody. Pan Jahoda bohužel zareagoval na přecházejícího chodce pozdě, kdy již nedokázal zabránit střetu jeho vozidla s chodcem, a to přesto, že se na poslední chvíli snažil intenzivně brzdit. Chodce, ve kterém posléze poznal pana Borůvku, srazil pravou přední částí vozu a způsobil mu mnohačetná zranění, zejména silný otřes mozku, zlomeninu klíční kosti a zlomeninu pravé holenní kosti.
„Vůbec jsem pana Borůvku neviděl, asi mi ve tmě splynul s okolím,“ vysvětloval Jahoda příčinu střetu svého vozidla s chodcem policejnímu komisaři Chlupatému, který byl na místo dopravní nehody přivolán. Ten, po zhodnocení důkazní situace, shledal zavinění na dopravní nehodě na straně pana Jahody, a proto s ohledem na zranění pana Borůvky, zahájil vůči panu Jahodovi trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví dle ustanovení § 224 odst. 1), 2) trestního zákona. Do takové situace se pan Jahoda v životě ještě nikdy nedostal a vidina ztráty zaměstnání ho přivedla do advokátní kanceláře advokáta Perkase. „Pane doktore, bez řidičáku budu nezaměstnaný. V práci mi kolega říkal, že mám svou vinu uznat a navrhnout jakési narovnání. Nebyl mi však schopen objasnit, o co se jedná. Poraďte mi, jestli nějaké „narovnání“ náš právní řád vůbec umožňuje,“ žádal Jahoda advokáta Perkase o radu.
A) v právním řádu České republiky není institut „narovnání“ právně zakotven;
B) v právním řádu České republiky je institut „narovnání“ právně zakotven, ale v trestním řízení jej není možno aplikovat;
C) v právním řádu České republiky je institut „narovnání“ právně zakotven, a to mimo jiné i v trestním řízení Správnou odpověď přineseme v zítřejším vydání Deníku na straně krimi.
Seriál připraviladvokát Petr Kausta
Advokát Perkas panu Jahodovi poradil, že náš právní řád institut „narovnání“ samozřejmě zná. Mimo jiné jej zákonodárce zakotvil do ustanovení § 309 a následujících zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Perkas Jahodovi vysvětlil, že v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného a poškozeného soud – a v přípravném řízení státní zástupce – rozhodnout o schválení narovnání a trestní stíhání obviněného zastavit, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, a to prohlášení obviněného [§ 309 odst. 1) písm. a) trestního řádu], že spáchal skutek kladený mu za vinu (toto prohlášení musí být bez důvodných pochybností, že bylo učiněno svobodně, vážně a určitě).
Dále obviněný uhradí poškozenému škodu nebo učiní potřebné úkony k její úhradě (tedy řádné ohlášení pojistné události pojišťovně, která bude poškozenému hradit škodu ze zákonného pojištění), případně odčiní jinak trestným činem vzniklou škodu [§ 309 odst. 1) písm. b) trestního řádu]. V neposlední řadě obviněný složí na účet soudu – a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství – peněžitou částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům, kdy tato částka nesmí být zjevně nepřiměřená závažnosti trestného činu [§ 309 odst. 1) písm. c) trestního řádu]. Obviněný je dále povinen 50 procent částky učené k obecně prospěšným účelům, kterou složil na účet státního zastupitelství či soudu, určit ve prospěch státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti [§ 312 odst. 2) trestního řádu]. Do budoucna advokát Perkas panu Jahodovi poradil, že státní zastupitelství v přípravném řízení ani soud nejsou povinny narovnání na jeho návrh schválit, neboť jsou ze zákona povinny zkoumat, zda lze takový způsob vyřízení trestní věci obviněného Jahody považovat za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu. Perkas Jahodu informoval, že v jeho trestní věci musí s postupem podle § 309 a následujících trestního řádu vyslovit souhlas on jako obviněný a dále poškození Borůvka (škoda na zdraví), zdravotní pojišťovna Borůvky (škoda na léčebných výlohách) a zaměstnavatel Jahody (škoda na vozidle). Jako částku přiměřenou k obecně prospěšným účelům Perkas Jahodovi doporučil složit částku ve výši třiceti tisíc korun. Perkas Jahodovi sdělil, že pokud budou splněny shora uvedené podmínky, je velmi pravděpodobné, že státní zástupce nebo soud jeho trestní stíhání usnesením zastaví a schválí narovnání. V takovém případě by nebyl soudem vynesen výrok o vině a trestu, a nebyl by tedy ani vysloven zákaz činnosti, tj. zákaz řízení motorových vozidel, a pan Jahoda by mohl dále řídit.
Z příběhu, pak plyne poučení, že ne vždy je zájmem státu pachatele trestného činu za jeho čin trestně postihnout.
