Soudy ale pro jeho počánání neměly příliš pochopení, a tak ho za padělání a pozměňování peněz ostravský krajský soud odsoudil k pětiletému vězení. A protože se svým odvoláním neuspěl ani u olomouckého vrchního soudu, obrátil se na soudce Nejvyššího soudu. Ti ale jeho dovolání letos na konci března zamítli.

S penězi se Malík vydal do jednoho z barů v Českém Těšíně loni v únoru. „Servírku poprosil, jestli by mu nevyměnila dvaadvacet bankovek anglických liber za české. Když odmítla, nabídl jí, že jí peníze dá alespoň do zástavy. Peníze přitom chtěl zastavit společně se svou taškou,“ uvedla státní zástupkyně v žalobě. Taková zástava už servírce připadala přijatelná a tak muži na oplátku postupně vydala patnáct set korun. „Poté, co Malík všechny vypůjčené peníze naházel do automatů, dožadoval se po obsluze baru vydání dalších. Na to už ale servírka odmítla přistoupit. Malík se vylekal a dal se na útěk. Daleko se však nedostal, ostražitá obsluha byla rychlejší a zadržela ho,“ píše se dále v žalobě.

Malík se snažil soudce přesvědčit o tom, že peníze, rozhodně nehodlal směnit. „Šlo o peníze, které používají učitelé ve škole při výuce dětí. Je vůbec otázkou, jestli se takové bankovky dají označit za padělky. Ani jsem nevěděl, že jsou neplatné,“ hájil se u soudu Malík.

Se svým argumentem ale neuspěl. Podle zprávy, kterou si soudci nechali vypracovat od České národní banky, se Malík nesnažil udat dětské peníze, nýbrž velice zdařilé padělky. „Dětské peníze se od těch pravých liší nejenom velikostí, ale také barevným provedením a vyznačením hodnoty. V penězích, které u sebe měl Malík, bankéři poznali emisi ze třicátých let, která byla z oběhu stažena na počátku šedesátých let. Jen náhodou se mu je nepodařilo směnit a dostat tak do oběhu,“ uvedl v odůvodnění rozhodnutí předseda senátu Nejvyššího soudu Jan Engelmann.

Soudci tak v podstatě potvrdili postup, jakým důkazy hodnotili jejich kolegové z krajského a vrchního soudu. Také proto Malíkovo dovolání zamítli. „Obviněný si mylně vyložil význam ústavou zaručeného práva na spravedlivý proces. Nejde totiž ani o záruku úspěchu obviněného a už vůbec ne toho, že soud rozhodne podle jeho představ,“ vysvětlil v rozhodnutí Engelmann.