Oba soud zprostil obžaloby. Hrozilo jim přitom až dvanáct let vězení. Údajný zločin se týkal více než dvacetimilionové půjčky. Tu si v roce 1995 let vzala firma Corado Trade z Českého Těšína zabývající se mimo jiné odkupem akcií z druhé vlny kuponové privatizace. Krejčíř a Řehounek působili v Coradu jako jednatelé.

Za úvěr poskytnutý Investiční a poštovní bankou ručila společnost Slezan Frýdek-Místek. Té se Corado zaručilo, že v případě problémů se splácením na ni převede své akcie ze stávajícího i budoucí portfolia. Další ručení představovaly osobní směnky Krejčíře a Řehounka, každá z nich na jedenáct milionů korun. Podle smlouvy měly být peníze i s úroky vráceny bance do konce roku 1996. To se ale nestalo. Krátce poté, co hotovost dorazila na účet, ji Krejčíř a Řehounek vybrali.

Krejčíř pak převedl svůj padesátiprocentní podíl v Coradu na Řehounka, který následně nechal celou společnost i s dluhem přepsat na dalšího člověka. Ten byl již před časem jako tzv. bílý kůň odsouzen za podvod k šesti rokům vězení. Část trestu si již odpykal a poté byl podmíněně propuštěn na svobodu. V této kauze již figuroval pouze jako svědek. U soudu využil svého práva a odmítl vypovídat s tím, že by se mohl vystavit dalšímu trestnímu stíhání.

Z více než dvacetimilionového úvěru byla splacena jen malá část. Celou sumu včetně úroků musel nakonec uhradit Slezan, z jehož účtu Československá obchodní banka v roce 1999 odčerpala přibližně třicet milionů korun. Státní žalobce tvrdil, že Krejčíř s Řehounkem vše naplánovali a neměli v úmyslu úvěr splatit. To se ale podle soudu neprokázalo.

„Jde o záležitost obchodního práva,“ řekl při zdůvodnění rozsudku předseda senátu Tomáš Tkačík. Soud dále konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by oba podnikatelé plánovali úvěrový podvod. Navíc společnost Slezan Frýdek-Místek o své peníze vůbec nemusela přijít. Na základě smlouvy s Coradem totiž mohla u soudu uplatnit právo na jeho portfolio, ještě snadnější pak bylo žádat o proplacení osobních směnek Krejčíře a Řehounka, které v té době byly kryté.

Slezan však zvolil jiné řešení. Později uzavřel smlouvu se společností Staviva, ve které byl tehdy Krejčíř místopředsedou představenstva. Podle této dohody měla Staviva případný dluh uhradit. I zde však nastaly komplikace.

Řehounek i Krejčířův obhájce rozsudek přijali, státní zástupce si ponechal lhůtu k vyjádření. Pokud se proti verdiktu odvolá, připadne konečné slovo Vrchnímu soudu v Olomouci.

Krejčíř a jeho střety se zákonem

Proti uprchlému podnikateli Radovanu Krejčířovi je v současné době vedeno v České republice hned několik trestních stíhání a soudních jednání. Některá z nich již skončila i nepravomocným rozsudkem. Například v srpnu 2006 byl odsouzen k šesti a půl roku vězení. Soud jej uznal vinným z trestného činu podvodu, navíc mu vyměřil třímilionovou pokutu. Podle státního zástupce měl vylákat od firmy Frymis akcie otrokovické teplárny v hodnotě 75 milionů korun. Původním majitelům údajně vrátil pouze jejich část, čímž se obohatil o více než padesát milionů korun. Krejčíř se ale prostřednictvím svého advokáta odvolal k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Další kauza, ve které již byla podána obžaloba, se týká převodu peněz na Seychelské ostrovy. Podle žalobce Krejčíř v roce 1997 nezákonným způsobem převedl z České republiky na Seychelské ostrovy přibližně 270 milionů korun. Za trestný čin zneužití informací v obchodním styku mu hrozí až dvanáct let vězení. Milionové částky získané obchodováním s akciemi měl prostřednictvím dalších firem, se kterými byl personálně či majetkově provázán, vyvést na Seychely. K tomu využil švýcarskou banku Union Bank of Switzerland v Ženevě. Policisté vyšetřují i další Krejčířovi aktivity. Mimo jiné se snaží prokázat, že měl plánovat vraždu celníka.