„Zase ta nudná škola! Učení, mučení!,“ stěžoval si mladý Martin Jedlička několika svým spolužákům u cigarety na záchodě místního osmiletého gymnázia. „Prázdniny byly super, byl jsem jako instruktor na táboře, a pak jsem byl také na brigádě ve skladu jedné firmy, kde jsem se seznámil s chlapem, který tam dělá skladníka. Je to borec, protože v jedné zapadlé místnosti, kam nikdo nechodí, pěstuje ,trávu‘. Nějakou jsem od něj dostal. To bylo pokouřeníčko! Ne jako tyhle cigarety,“ chlubil se svým záchodovým posluchačům „osmák“ Jedlička, kterému již bylo osmnáct let.

„Co je to ,tráva‘?“ zeptal se naivně jeden ze záchodových posluchačů, Radim Borůvka. „No přece marihuana, troubo, po ní se cítíš jako v ráji,“ setřel svou odpovědí teprve druháka Borůvku Jedlička. „Kdybyste ji chtěli také zkusit, tak to není problém, protože mi skladník řekl, že když budu nějakou potřebovat, tak mi ji za levný peníz prodá. Zítra doneste každý stovku a já vám za ni každému dám tři kusovky trávy,“ nabízel Jedlička svým spolužákům cestu do „ráje“.

Nabídka Jedličky padla na úrodnou půdu, a tak si u něj všichni záchodoví kuřáci marihuanu objednali. Jedlička ji skutečně druhý den do školy donesl a svým spolužákům prodal. Zvědavost všech byla tak velká, že si všichni ihned získané kusovky trávy na školním záchodě zapálili a vykouřili. Výsledek záchodové party byl adekvátní věku a zkušenostem jejich aktérů. Ke dvěma studentům druhého ročníku (oba ve věku třináct let), a to Borůvkovi a Vodičkovi, musela kvůli velké nevolnosti třídní učitelka přivolat záchrannou službu. Další studenti sedmých ročníků (šestnáct let) se pro své neobvyklé chování v průběhu vyučování zodpovídali u ředitele školy.

Druhý den seděl v ředitelně gymnázia otec mladého Jedličky, kde si od ředitele vyslechl stížnost na počínání a chování svého syna Martina. „Musíme tuto událost ohlásit policii. Připravte se, že policie bude tuto záležitost šetřit!,“ sdělil šokovanému Jedličkovi staršímu ředitel školy.

Z ředitelny gymnázia zamířil Jedlička starší ihned do advokátní kanceláře místního advokáta Perkase. „Pane doktore, ředitel mi řekl, že věc oznámí policii, která bude určitě věc prošetřovat. Ale držení a kouření marihuany přece není trestné. Hrozí mému synovi nějaký postih?,“ požádal zoufalý otec o radu advokáta Perkase.

Co advokát Perkas panu Jedličkovi odpověděl?

A) Synovi pana Jedličky tím, že svým spolužákům nabídl a opatřil marihuanu, hrozí trest odnětí svobody až tři léta, neboť se dopustil trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 trestního zákona
B) Synovi pana Jedličky tím, že svým spolužákům nabídl a opatřil marihuanu, hrozí trest odnětí svobody na osm až dvanáct let, neboť se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) trestního zákona
C) Synovi pana Jedličky tím, že svým spolužákům nabídl a opatřil marihuanu, nehrozí trestní stíhání pro žádný z trestných činů uvedených v trestním zákoně, neboť marihuana je tzv. lehká droga, která pro účely trestního zákona není zařazena mezi omamné a psychotropní látky a ani mezi jedy, a proto není její nabízení či opatřování jinému trestné

Řešení a poučení advokáta Perkase

„Tráva“ – správná odpověď je za b)

Advokát Perkas panu Jedličkovi sdělil, že jeho syn Martin se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psycho〜tropních látek a jedů dle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2, písm. b) a odst. 3, písm. b) trestního zákona. Ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákona stanoví, že skutkové podstaty uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, za což mu hrozí trest odnětí svobody od jednoho roku do pěti let. Podle ustanovení § 187 odst. 2, písm. b) trestního zákona, pak ten, kdo spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 vůči osobě mladší než osmnáct let, bude odsouzen k odnětí svobody v rozsahu od pěti let do deseti let.

Odnětím svobody na osm až dvanáct let pak bude odsouzen ten, kdo spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 vůči osobě mladší než patnáct let. Vzhledem k tomu, že mladý Jedlička nabízel a opakovaně opatřil svým spolužákům marihuanu, která je i pro účely trestního zákona zařazena mezi omamné a psychotropní látky, naplnil tím skutkovou podstatu shora uvedeného trestného činu.

Vzhledem k tomu, že část spolužáků, kterým mladý Jedlička nabídl a opatřil marihuanu, byla starší patnácti a mladší osmnácti let, naplnil tímto svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu dle § 187 odst. 1, odst. 2, písm. b) trestního zákona. Vzhledem k tomu, že druhá část spolužáků, kterým mladý Jedlička nabídl a opatřil marihuanu, byla mladší patnácti let, naplnil tímto svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu dle § 187 odst. 1, odst. 3, písm. b) trestního zákona.

Do budoucna advokát Perkas Jedličkovi sdělil, že marihuana (označovaná také jako „tráva“) patří mezi omamné a psychotropní látky, a proto představa části veřejnosti o tom, že marihuana není droga, respektive, že je pouze tzv. „lehká droga“, jejíž výroba, nabízení, prodávání a zprostředkovávání jinému atd. (viz výše skutková podstata trestného činu) není v České republice trestná, je mylná. Jak je z citovaných ustanovení trestního zákona zřejmé, stát protiprávní jednání, jehož se dopustí pachatel uvedeného trestného činu na osobách mladších osmnácti let a zejména mladších patnácti let, stíhá výraznou trestní sazbou. Z příběhu pak plyne poučení, že není tráva jako tráva.

Seriál připravil advokát Petr Kausta
www.kausta.cz