Spolužák Roman Borůvka se Martině Kalinové líbil už od prvního ročníku gymnázia. Roman byl pohledný kluk, který se líbil snad všem holkám na gymplu. Měl však vlastnosti, které Martině nijak neimponovaly, naopak ji odpuzovaly. Arogance, sobeckost, sebestřednost a namyšlenost je výčet pouze některých negativních povahových rysů „hezouna“ Borůvky. Přesto však paradoxně Borůvka po celou dobu studia na gymnáziu neměl o dívky nouzi. Zájem o jeho osobu ze strany žen jej naopak utvrzoval v tom, že je dokonalý a skvělý, a proto si může dovolit úplně vše. Romanovi se Martina také líbila, ale ať se snažil jak chtěl, nikdy si s ním nic nezačala, a naopak mu vždy otevřeně řekla, co si o něm myslí. Svou „nedobytností“ však přitahovala Borůvku ještě více. Když na stužkovacím večírku ve čtvrtém ročníku Martina s Romanem odmítala i tančit, v duchu si slíbil, že ji do konce čtvrťáku musí „dostat“. Borůvka vsadil vše na jedinou příležitost, kterou ke splnění svého plánu měl, a tím byl maturitní večírek. Ten se však pro Romana nevyvíjel od samého počátku nijak perspektivně, neboť na jeho „dvoření“ Martina reagovala slovy: „Dej už mi pokoj a neotravuj mě, ty namyšlený blbečku. Už jsem ti několikrát řekla, že s takovým idiotem, jako jsi ty, nechci nikdy nic mít.“ Tato slova pronesená Martinou v okruhu několika spolužáků Romana urazila a silně se dotkla jeho ega. On, který měl každou holku, na kterou si ukázal, byl nyní potupně odmítnut. „To tě ještě bude mrzet, ty krávo,“ zmohl se na odpověď Borůvka a demonstrativně odešel z večírku. Nicméně domů nešel a sedl si do přilehlého parku s flaškou „vizoura“, kde zapíjel své ponížení. Za nějakou dobu uviděl Martinu, která sama odcházela z restaurace, kde se maturitní večírek konal. „Pojď se se mnou pomilovat. Zažiješ to, co jsi ještě nezažila. Ještě žádná si nestěžovala,“ dělal Borůvka Martině nemravné návrhy poté, co ji v parku dostihl. „Nech mě na pokoji, ty prase jedno ožralé. To bych si teda dala, s takovým chudáčkem, jako jsi ty,“ reagovala Martina a významně si odplivla. To Borůvku pohnulo k činu. „Když holka říká NE, tak tím ve skutečnosti myslí ANO,“ pronesl duchaplnou větu a vrhl se na Martinu. Po několikaminutovém boji dívku na zemi v parku znásilnil. Šokovanou a poníženou ji na místě zanechal se slovy „Tak vidíš, líbilo se ti to, že?!“ Cestu domů Martina ani nevnímala. Doma se v tichosti osprchovala, zavřela se ve svém pokoji, kde probrečela celou noc. Rodičům se s ničím nesvěřila, neboť měla obavu z jejich reakce, s tím, že by jí to ani neuvěřili, a tak si traumatický zážitek nechala jen pro sebe. Po ukončení gymnázia Martina studovala vysokou školu mimo své bydliště, a tak se s Borůvkou náhodně potkala až po čtyřech letech od maturitního večírku, a to shodou okolností opět v parku, kde venčila psa svých rodičů. „Nazdar, má velká lásko,“ oslovil Martinu Borůvka. „Nemůžeš na ten krásný zážitek se mnou zapomenout, a tak se tady vracíš, aby sis ho připomněla, že? Tak co, rozdáme si to zase?“ provokoval Martinu Borůvka. Tentokrát Martina Borůvkovi unikla, neboť byl park za bílého dne plný lidí. Její cesta vedla ihned k místnímu advokátovi Perkasovi. „Pane doktore, rozhodla jsem se promluvit. Potkala jsem tu zrůdu, ale od toho znásilnění uběhly čtyři roky! Je ještě nějaká šance ho za to, že mě znásilnil, potrestat?“ zeptala se Martina advokáta.
Seriál připravil advokát Petr Kausta
A) Policie vůči Borůvkovi trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona nezahájí, neboť trestnost tohoto trestného činu spáchaném Borůvkou vůči Martině Kalinové zanikla promlčením,
B) Policie vůči Borůvkovi trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona zahájit může, neboť možnost trestního stíhání tohoto trestného činu spáchaném Borůvkou dosud není promlčena,
C) Policie vůči Borůvkovi trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona nezahájí, neboť Martina Kalinová trestný čin neoznámila v zákonné lhůtě jednoho roku, a z tohoto důvodu již nelze trestní stíhání vůči Borůvkovi zahájit
Advokát Perkas slečně Kalinové sdělil, že trestného činu znásilnění, dle ustanovení § 241 odst. 1 trestního zákona, pachateli tohoto trestného činu hrozí trest odnětí svobody od dvou do osmi let. Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby. Promlčecí doba, dle ustanovení § 67 odst. 1 trestního zákona činí a) dvacet let, jde-li trestný čin, za který trestní zákon umožňuje uložit výjimečný trest, b) dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let, c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, d) tři léta u ostatních trestných činů. V případě trestného činu znásilnění dle § 241 odst. 1 trestního zákona, kterého se vůči Martině Kalinové dopustil Roman Borůvka, je promlčecí doba pět let, a proto, jestliže by do pěti let od znásilnění, Martina podala na Romana trestní oznámení, policie by se jím musela zabývat a s největší pravděpodobností by vůči Romanu Borůvkovi zahájila trestní stíhání pro trestný čin znásilnění. Do budoucna advokát Perkas slečně Kalinové poradil, aby s oznámením trestného činu neotálela, neboť čas mnohdy procuje pro pachatele. Pro odstup času již nelze provést řadu důkazů. Jelikož je trestní řízení založeno na důkazním řízení, kdy bez jakýchkoliv pochybností musí být vina pachatele prokázána, a to na základě zákonných důkazů v trestním řízení provedených, jejichž absence naopak může umožnit pachateli trestného činu uniknout spravedlnosti. V případě znásilnění je nutno trestný čin oznámit co nejdříve, neboť zajištění důkazů z místa činu (sekrety, krev, pachové stopy, DNA a další biologické stopy), u osoby pachatele (odebrání pachových stop, zajištění oděvu, DNA a dalších biologických stop), u osoby oběti (gynekologické vyšetření, DNA, stopy násilí a další biologické stopy) a výslechy svědků, jsou rozhodujícími důkazy pro usvědčení pachatele. Obava a stud oběti před reakcí blízkého okolí a mnohdy i policistů vede mnohdy k tomu, že mnoho těchto trestných činů zůstává ze strany oběti utajeno, a tedy i nepotrestáno. Z příběhu, pak plyne poučení, že včasné neoznámení trestného činu může vést k důkazní nouzi a může pachateli trestného činu napomoci uniknout spravedlivému potrestání.
