Martin Kalina a Jana Vodičková spolu vyrůstali od dětství – bydleli ve stejném domě. Spolu stavěli bábovičky na pískovišti, spolu si hráli v mateřské školce, spolu chodili do stejné třídy v základní škole, spolu navštěvovali stejnou třídu v gymnáziu. Rozdělilo je až studium Martina na vysoké škole v jiném městě. Společné zážitky z dětství i z dospívání z nich udělaly kamarády „na život a na smrt“. Kdo je blíže neznal, měl dojem, že jsou sourozenci. Pravdou je, že o sobě navzájem věděli úplně všechno, a že v těžkých chvílích si navzájem „dělali vrbu“. A tak spolu, mimo jiné, prožívali své první dětské, pubertální i dospělé lásky. Martin se asi po měsíci působení na vysoké škole Janě svěřil se svou kolejní láskou. „Jano je krásná, chytrá a hlavně je normální,“ vylíčil Martin Janě charakterové vlastnosti své vyvolené. „Moc Ti Marťo přeji, aby ti ten vztah vydržel,“ přála upřímně Jana Martinovi štěstí v lásce. „Já si ještě na svou lásku budu muset asi nějaký čas počkat. Nejsou na skladě žádní pořádní chlapi,“ rozjímala nad svým osudem Jana. „Toho posledního sbalila nějaká studentka z vysoké školy,“ dobírala si dále Martina.
„Však on brzo přijede nějaký krásný, chrabrý a bohatý princ na bílém koni a vysvobodí krásnou a smutnou princeznu Janu ze zakletí její samoty,“ v legraci chlácholil Martin Janu. „Jo, a zazvonil zvonec a pohádky je konec,“ uzavřela diskusi se smíchem Jana. Asi za týden po tomto rozhovoru byla Jana pozvána kolegyní z práce na oslavu narozenin. „Přijď, sedíš pořád doma. Bude tam spousta mých přátel a aspoň se pobavíš,“ přemlouvala kolegyně Janu, která s přijetím pozvání váhala.
Na oslavě, kde bylo opravdu mnoho hostů, se Jana potkala s Pavlem Borůvkou, kterého znala z gymnázia, kde byl tento v době studia Jany studentem vyššího ročníku. Pavel se Janě líbil již v době studia, ale protože byl starší, nebyla tehdy příležitost, aby se blíže seznámili. Pavel si Jany na oslavě všiml, a protože se mu líbila, celý večer se jí věnoval. Večer, když oslava skončila, nabídl Janě, že ji doprovodí . Cestou se spolu stavili ještě v nočním baru, a protože byli blízko Pavlova bydliště, pozval Pavel Janu k sobě domů „na sklenku“. Doma otevřel šampaňské a po krátké konverzaci začal Janu líbat, hladit po těle a svlékat. „Co to děláš! Ani se ještě pořádně neznáme, já žádný pohlavní styk nechci,“ bránila se intimnostem Jana. „Proto jsi přece ke mně domů šla, tak teď nedělej drahoty. Ne říkají všechny, ale ve skutečnosti to chtějí!“ prohlásil opilý Pavel. Poté strhal z Jany oblečení, dal jí několik facek a ačkoliv se Jana fyzicky bránila, násilím ji donutil k souloži. V době, kdy Pavel odešel do sprchy, Jana z bytu utekla.
Druhý den měla jít Jana s Martinem do kina, ale jelikož nechtěla nikoho vidět, do kina nešla. Martin, který se jí nedočkal, ji okamžitě vyhledal, neboť nebylo zvykem, že by na schůzku bez omluvy nedorazila. Už když ji ve dveřích uviděl, věděl, že se jí něco stalo. Jana mu nejdříve nechtěla nic říci, ale po chvíli mu všechno vypověděla. „Musíš to jít hned ohlásit na policii,“ nutil ji Martin. „Nic hlásit nebudu, měla bych z toho jenom ostudu. A ne, aby tě napadlo něco někomu říct nebo hlásit!“ rozhodla Jana. Martin se s tímto závěrem nemohl ztotožnit, a proto se svěřil svému otci. „Musíš to ihned nahlásit na policii. Pokud trestný čin, o kterém se dozvíš, ihned neohlásíš, sám se dopustíš trestného činu,“ postrašil Martina jeho otec. Martin byl na rozpacích, a proto navštívil advokáta Perkase, aby ho požádal o radu. „Pane doktore, musím ohlásit na policii, že Borůvka Janu znásilnil? Hrozí mi postih, když to neudělám? Slíbil jsem Janě, že to nikomu neřeknu,“ zeptal se Martin.
Seriál připravil advokát Petr Kausta
A) tím, že Martin bez odkladu neoznámí orgánům činným v trestním řízení, že se dověděl o tom, že se Pavel Borůvka dopustil trestného činu znásilnění vůči Janě Vodičkové, se Martin dopustí trestného činu Neoznámení trestného činu podle § 168 trestního zákona
B) tím, že Martin bez odkladu neoznámí orgánům činným v trestním řízení, že se dověděl o tom, že se Pavel Borůvka dopustil trestného činu znásilnění vůči Janě Vodičkové, se Martin nedopustí trestného činu Neoznámení trestného činu podle § 168 trestního zákona
C) tím, že Martin bez odkladu neoznámil orgánům činným v trestním řízení, že se dověděl o tom, že se Pavel Borůvka dopustil trestného činu znásilnění vůči Janě Vodičkové, se Martin dopustí pouze přestupku proti občanskému soužití Správnou odpověď přineseme v zítřejším vydání na straně krimi.
