Pedagog se podle soudu dopustil trestného činu v červnu minulého roku při pořádání sportovního kurzu přerovské Soukromé střední a vyšší odborné školy živnostenské na Těrlické přehradě. Jeho součástí byl i triatlon a právě ten se stal osudným pro jednadvacetiletého Pavla Štábla, který při přeplavání stometrové zátoky utonul. ¨

Kantorovi byla prokázána vědomá nedbalost tím, že nechal studenty plavat po běhu v 30tistupňovém horku, nezajistil žádný pedagogický dozor, nepožádal o zajištění bezpečnosti vodní záchrannou službu. Ta přitom sídlí v areálu, kde byla škola ubytována. Asi nejhorším prohřeškem bylo to, že pedagogové se místo dozoru, sami účastnili závodu.

Znalec ve svém posudku došel k závěru, že student umřel na otok mozku z důsledku tonutí. Celou jednu minutu bojoval o život, dalších minimálně pět minut trvalo, než ho vytáhli z vody a dalších patnáct než přijela záchranka. Jan Rychlý jako vedoucí kurzu byl v době utonutí mladíka na vyjížďce na kole a k neštěstí dorazil, až po 30 minutách.

Škola tyto závody na přehradě pořádá již spoustu let a bylo vlastně štěstí, že nedošlo k nehodám už dřív. Kantor vyloženě spoléhal, že akce bude mít stejně hladký průběh jako v minulých letech. To vše vedlo soudkyni k udělení tvrdému trestu.

„Znalecký posudek prokázal, že takto postavený závod je nepřípustný. Po běhu neměl být zařazen vstup do chladné vody, proto došlo i k svalové slabosti studenta. A i kdyby nedošlo. Ten úsek je dlouhý sto metrů s hloubkou devět metrů a nikdo z dozoru tam nebyl. Když je někdo zodpovědný za lidi, nemůže přijít až půl hodiny po té, kdy je na místě už sanita,“ uvedla soudkyně Lubomíra Binová jedno z pochybení.

Rychlý sice při závěrečné řeči plakal, ale lítost projevil až při závěrečné řeči. Do té doby svaloval vinu na ředitelku školy, odvolával se na plnoletost studentů, nebo tvrdil, že nevěděl o záchranné vodní službě. Soudkyně přihlédla jen k jediné polehčující okolnosti a tou je dosavadní bezúhonnost. „Tento případ je tragický a očekávala jsem v průběhu toho hlavního líčení, že obžalovaný projeví kritický náhled. Tragédie se stala 5. června loňského roku a po celou dobu vedl obžalovaný svou obhajobu tak, že se činu nedopustil a není si vědom něčího poškození,“ dodala Binová.

Podle Jana Špilháčka, zmocněnce rodiny utonulého studenta, byl projev lítosti Rychlého při rozsudku jen účelovou záležitosti. „Nikdy rodině nepřiznal, že by porušil povinnost pedagogického pracovníka. Až na závěr projevil určitou lítost nad svým jednáním,“ uvedl Špilháček.

Rozsudek ještě není pravomocný. Obhajoba i obžaloba si ponechaly lhůtu pro případné odvolání.

BÁRA KELNEROVÁ