Mezi oběťmi byli zejména podnikatelé, někteří s vysokoškolskými tituly. Žena se základním vzděláním, jež pracovala jako pomocná síla, dokázala napálit i právníky a inženýry.

Bogdánová oslovovala lidi s tím, že potřebuje peníze na vyřízení obrovského dědictví či sirotčího důchodu ze zahraničí. Údajně se mělo jednat o částku přesahující rozpočet České republiky. Vystupovala tak přesvědčivě, že jí mnozí skutečně uvěřili. Žena slibovala, že vrátí několikanásobně vyšší částky. Garantovala také poskytnutí mnohamilionových půjček na podnikatelské záměry.

Bogdánová směnky a různé smlouvy podepisovala jako na běžícím páse. A lidé jí s vidinou ohromných zisků stále půjčovali, dokonce i opakovaně. Aby zvýšila svou důvěryhodnost, předstírala hovory s řadou světových státníků, mimo jiné s Barackem Obamou či Vladimírem Putinem. Všechny telefonáty se uskutečnily před zraky obětí. Mnohým v té chvíli nedošlo, že Bogdánová s americkým či jiným prezidentem mluví česky a někdy dokonce i z veřejného automatu někde na náměstí.

Někteří podnikatelé později uvedli, že je to sice překvapilo, prý se ale domnívali, že moderní přístroj provádí automatický překlad. A Bogdánová si dále půjčovala a přicházela s dalšími neskutečnými historkami. Například tvrdila, že musí přebudovat vojenské objekty na trezory, aby do nich mohla své peníze uložit. Chod jednoho z nich prý budou zajišťovat mniši italského řádu. Některým z podnikatelů údajně nabízela vedoucí funkce v tomto zařízení.

Bogdánová u soudu vinu popřela. Tvrdila, že všechny peníze předávala člověku ze zahraničí, který ji řídil. Soud jí ale neuvěřil, i když konstatoval, že Bogdánové pomáhali neznámí lidé.

Předseda senátu Pavel Suchánek ji dokonce označil za bílého koně. „Obžalovanou je nutno brát jako bílého koně. Někdo s ní pohyboval,“ řekl Suchánek. Kdo skutečně stál v pozadí, však Bogdánová neprozradila. Hlavní organizátoři ji dokonce učili, jak má vystupovat před podnikateli, aby si získala jejich důvěru. Na místa schůzek ji poté vozili. Bogdánová verdikt soudu přijala.