Je vrchní sestrou na psychiatrickém oddělení při Městské nemocnici Ostrava, jehož součástí je i protialkoholní záchytná stanice. A to jako mladičká sestřička rozhodně nesnila o tom, že se bude starat o opilce.

„Původně jsem byla ošetřovatelka a pracovala v jesličkách. V roce 1977 jsem nastoupila do fifejdské nemocnice na dětské oddělení a dodělávala si školu," vysvětluje.

A jak se dostala od péče o děti k péči o lidi „pod vlivem"? Důvod je jednoduchý. Po mateřské se potřebovala starat o malé dcerky, a to dohromady se službami na tři směny na dětském oddělení nešlo. Proto přijala zkrácený úvazek v protialkoholní poradně.

„Nastupovala jsem v září 1990," upřesňuje. Na přesný počet „klientů", kteří jí za tu dobu prošli rukama, si ale nevzpomíná. „To se nedá spočítat. Byly jich tisíce," říká se smíchem.

Radmila Vysloužilová už slouží na záchytce od roku 1990.Zato na některé pacienty se zapomenout nedá. Zvlášť když jde o „štamgasty". Kdyby se zde dělaly za každý pobyt zářezy na futra, jeden z nich už by jich tam měl dvě stovky.

„Dokonce nás, sestry, někdy i brání, když se na pokoji ocitne někdo agresivní. Napomíná jej: Po sestřičkách tady neřvi! Ale to už musí být sám v lepším stavu. Někdy je ale vulgární i on sám," říká Radmila Vysloužilová.

O nedostatek klientů se zde obávat nemusejí. Jen loni jich tu měli 1985. Někteří záchytku berou jako hotel, zvoní u dveří budovy v Kafkově ulici a žádají o ubytování. V počtu jednoznačně vedou muži.

„Ale přibývá i žen. Je smutné, když se zde objeví a my se od nich dozvíme, že mají doma malé děti. To se stává velice často," doplňuje Radmila Vysloužilová.

Přesto se zde podle jejích slov vyskytnou i veselé chvilky.

„Stalo se, že nám sem přivezli paní, a ona s sebou měla klec s ptáčkem. Sloužící doktor tehdy ještě neměl druhou atestaci, takže telefonicky případy konzultoval s lékařkou, která jej měla na starosti. A tak jí volal, že přivezli paní s ptákem. Paní doktorka, už vyššího věku a navíc byla rozespalá, mu do sluchátka říká: „Jakou paní s ptákem? Pane doktore, tak si rozhodněte pohlaví!" Jemu to pak došlo, ale chtěl vědět, co má dělat s tou klecí, protože paní byla převážena do léčebny. Dodnes na to paní doktorka vzpomíná."

Lidské osudy prosáklé pachem alkoholu se prolínají v bíle vykachlíkovaných pokojích ostravské záchytky. Mají tady dva, pěti- a třílůžkový. I dva jednolůžáky. Také postele mají podsady bíle kachlíčkované, matrace jsou potaženy koženkou z hygienických důvodů.

A slouží zde samé ženy. Ve dvanáctihodinových směnách se střídá šest sester a čtyři ošetřovatelky. I nová primářka je žena.

„Na záchytkách s čistě ženských osazením údajně nedochází tak často ke rvačkám," říká vrchní sestra Radmila Vysloužilová. A dodává, že povolání je to rozhodně rizikové.

„Nehrozí jen fyzické napadení, což se stává i zde, ale také nákaza některou z infekčních nemocí TBC, žloutenkou a podobně , a hlavně psychická zátěž," popisuje. Přesto tu není podle jejích slov fluktuace nijak vysoká a některé ze sestřiček jsou zde už přes dvacet let.